Rozhovor s Christianem Lindbergem

 Brass Bulletin č. 107, 3/1999

 

 

 

Všude na světě dnes najdeme trombonisty, kteří se věnují sólové kariéře a podařilo se jim vzbudit zájem soudobých skladatelů. V tomto oboru je s 65 skladbami na špici Švéd Christian Lindberg. Brass Bulletin tohoto výjimečného umělce zastihl letos v květnu u příležitosti koncertu s Komorním orchestrem města Lausanne ve Švýcarsku.

 

BB: Christiane, je vám 41 let a koncerty, které máte po celém světě, svědčí o neobyčejném úspěchu. Jaké jsou vaše plány do budoucna?

 

CL: Nejdřív musím připomenout, že chci dál sólově hrát. Jediné čeho lituji je, že jsem často vzdálen od rodiny. V roce 1997 jsem se stal hudebním skladatelem.

 

BB: Mluvíte o „Arabenne“ pro trombon a smyčce, kterou jste nahrával pro BIS ve Švédsku?

 

CL: Ano, ale připravuji i další skladby, některé jsou už hotovy. Navíc jsem v minulém roce začal sám dirigovat. Musel jsem tehdy na poslední chvíli zaskočit v Northern Sinfonia a nakonec mě tam angažovali jako hlavního dirigenta příští sezóny. Protože jsem perfekcionista, budu se snažit tyto nové aktivity dokonale zvládnout.

 

BB: Jaké jsou vaše současné trombonové plány?

 

CL: Mám výhodu, že pro mě psali světově známí autoři jako Toru Takemitsu, Iannis Xenakis, Arvo Pärt a zesnulý Alfred Schnittke. Teď pro mě komponuje Luciano Berio koncert pro trombon a orchestr.

 

BB: Jak k tomu došlo?

 

CL: Často jsem ho o to žádal, ale tohle byla zvláštní shoda okolností. Byl jsem ředitelem výboru ITA (Mezinárodní trombonová asociace-USA) pro zadávání skladeb. Z tohoto titulu a s pomocí svého manažera jsem kontaktoval orchestr Tonhalle v Zurichu a symfonický orchestr Sydney a navrhl jsem jim objednávku spojenou s Beriem (s tím by souhlasily i jiné známé orchestry). Tak jsme mu napsali a já jsem přiložil na CD svou interpretaci jeho Sequenzy V. Odpověděl souhlasně a v roce 1997 jsme se v Amsterodamu poprvé sešli.

 Luciano má obrovský smysl pro humor, takže jsme se výborně bavili. Hrál jsem mu všechno, co ho zajímalo a navíc part z opery, kterou právě píše. Jmenuje se „Cronaca del Luogo“ a dostal jsem v ní roli trombonisty. Budou v ní hrát i jiní hudebníci, například trumpetista Gabriele Cassone  Trombonista se jmenuje Abulafia, je to středověký světec. Bude to pro mě nové dobrodružství.

/ Tato opera byla premiérována na Salcburském hudebním festivalu 24.července 1999- pozn.BB/

 

 

 

BB: Pro trombonistu je operní role vskutku jedinečná příležitost.

 

CL: V této chvíli o něm nic moc nevím. Nemá zatím název ani instrumentaci - Luciano mi jen řekl, že tam bude hodně saxofonů a trombonů. 17.května jsem byl u něj ve Vídni a předvedl jsem mu, co všechno lze interpretačně udělat v jiných skladbách. Zdá se mi, že Sequenza V je pro Beria už minulostí. Orchestrace jeho opery je naprosto zralá - má fantastickou dimenzi.

 

BB: Proč si vybral právě Lindberga?

 

CL: Zřejmě zpozoroval určitý dar, odvahu, nebo původnost ve vztahu k interpretaci. Někteří si myslí, že se stanu díky němu slavným. To mě ale vůbec nezajímá - rád bych, abych si mohl sám sebe dál vážit. Co mě udivuje, je setkání s velkým duchem a nerad bych se zbytečně předváděl. Chci mu jen ukázat, že dokážu vyjít vstříc jeho tvůrčí síle.

 

BB: Podporujete Beriovu inspiraci?

 

CL: V jistém smyslu. Podobnou zkušenost mám ze spolupráce s Janem Sandströmem na jeho Rytíři  La Mancha. Pro mě je Beriův Koncert vyvrcholením určitého životního období. Dosáhl jsem toho, co jsem chtěl. Jak jsem řekl na začátku - jsem připraven přijmout další výzvy.

 

BB: Jak se díváte na mladou generací trombonistů?

 

CL: Věřím v budoucnost žesťových a bicích nástrojů. Jsem ale dost zklamán z nedostatku odvahy mladých hráčů. Před několika lety jsem se na mistrovských kursech v Lübecku setkal s výjimečně talentovaným Japoncem Koičirem Yamamotou. Čekala by ho bezpochyby velká budoucnost, ale nemá na ni čas. Absolvoval konkurs do Metropolitan Orchestra v New Yorku, byl vybrán z 250 uchazečů. Byl šťastný a spokojený - ptal jsem se ho proč. Nepředstavoval si jinou budoucnost než orchestrální. Pro mě je to naprosto nepochopitelné - s talentem, jaký má! Znám nejméně 5-6 kluků, ze kterých by se mohli stát výborní sólisté, pokud by ovšem neskončili v „bezpečí“ orchestru.

 

BB: Christiane, to jste otevřel velmi kontroverzní debatu. Třeba se najde jeden ze „zpohodlnělých“ trombonistů, který by vám odpověděl. Mluvme teď trochu o vaší instrumentální výbavě, jste bezpodmínečným přívržence značky Conn.

 

CL:  Výroba trombónu má v historii dvě vývojové větve. V 19. století byl vynalezen ventil, ale jeho zevrubné studium začalo až v sedmdesátých letech našeho století zásluhou Larryho Minicka v Los Angeles. Většina orchestrů byla vybavována trombony francouzských nebo německých značek., později na začátku století k nám začali přicházet Američané Conn a King. Po druhé světové válce se objevili Angličané (Boosey&Hawkes) a pak Japonci (Yamaha). Já jsem si osvojil nástroj Conn 88H vyvinutý Emory Remingtonem ve čtyřicátých A pak nadlouho nastala stagnace. Dvacet let jsem se pokoušel kontaktovat výrobce, aniž jsem z jejich strany cítil tvůrčího ducha. Yamaha například v mých intencích realizovala víc než pět prototypů. Musel jsem ocenit jejich poctivou práci a zdvořilost, ale nakonec jsem se rozhodl - ne dobře pro mou další kariéru- zůstat u Conna. Zklamání Yamahy bylo tak velké, že ten rok (1986) zrušila všechny mé plánované koncerty v Japonsku. Dva roky poté mě oslovila firma Conn, s kterou mám dodnes pozitivní spolupráci.

 Kromě nástroje Conn 88CL jsme spolu vytvořili altový Conn 36 H. Největší diskuse byly o tvaru kvartové přípojky. Thayer Valves byl nakonec nepřekonatelný, ale já myslím, že se to mohlo udělat ještě lépe. Teď jsme téměř sedm let pracovali na vylepšení systému. I když v mezidobí Getzen zaznamenal velký úspěch se svým Edwardsem a u Connů byli už netrpěliví, nechtěl jsem svůj nový model uspěchat. Nástroj 2000CL tak bude znamenat významný pokrok ve výbavě trombonisty třetího tisíciletí. Conn zlepšil své výrobní postupy natolik, že jsem přesvědčen o tom, že svůj program budu moci hrát na kterýkoli model ze stávající série.

 

Životní dráha Christiana Linberga svědčí nejen o výjimečném umělci, ale též o výkonném správci svého komerčního potencíálu. Je jedním z mála žesťových hráčů, kterým se podařilo vstoupit do velkých světových kruhů  klasické hudby. Je to umožněno mezinárodní sítí koncertních agentů, jak o tom svědčí i Lindbergovy internetové stránky obsahující obrovský počet plánovaných vystoupení po celém světě. Dokázal uzavřít konstruktivní partnerství s firmou Conn/UMI, nejdříve pro propagaci jejích výrobků a později i pro stavbu nových nástrojů a řady nátrubků (2,4,5,10,13,15CL). Se svou ženo založil vydavatelství Edition Tarrodi, kde jsou publikovány jeho skladby i aranžmá. Pokud víme, jeho jméno figuruje na 54 CD, většina vznikla u firmy BIS Records ve Švédsku. Christian Lindberg dokázal ze svých aktivit vytěžit výjimečnou dynamiku, což přispívá k jeho nesmírnému světovému úspěchu.   

 

 

     

© World copyright by BRASS BULLETIN, P.O.Box 576, CH - 1630, BULLE / Switzerland.

 

S laskavým svolením redakce přeložil pro své žáky Marcel Štroncer. Každá další reprodukce je bez zvláštního svolení redakce zakázána.