HISTORIE A SOUČASNOST DVOJITÝCH NÁSTROJŮ

Benny Sluchin

 

BB č. 115/III-2001

 

Żesťům, slučujícím v sobě dva odlišné instrumenty,  říkáme "duplexní". Hudebník hrající na takový nástroj rozhoduje pomocí selektoru, kterou jeho část bude právě používat. Duplex má běžné chromatické zařízení (písty nebo snižec) ve službách dvou trubic různé délky. Od vynálezu strojiva v r. 1815 se do duplexů transformovalo mnoho žesťových nástrojů. První známý duplex byl kombinací altového rohu a kornetu. V r.1852 ho vyrobil Angličan James Gisborne v Birminghamu. V roce 1855 představili Miláňané Giuseppe a Carlo Pelittiové modely "Gemelli",tj. Dvojčata v různých velikostech. Obdrželi za ně cenu pařížské výstavy v tomtéž roce. Technicky bylo méně obtížné spojit dva krátké nástroje, než dva dlouhé, ale v roce 1870 Bohland a Fuchs v Kraslicích zkombinovali eufonium a trombón.

V 80. letech 19. století vyrobil první americký duplex C.G.Conn v Elkhartu.,). Prvním hráčem, který  se na duplex naučil hrát byl  Harry Wittier, sólista slavného Gilmore's Bandu (1829 - 1892), o  rok později ho následoval Michael Raffayalo ze Sousa Bandu. Nástroj měl dva roztruby a byl vybaven ještě čtvrtým pístem. Rozšířil se mezi tutti hráči ve vojenských a jazzových orchestrech.

"18 Existovaly rovněž krátké duplexy, ale ty byly realizovány jen pro výstavní příležitosti. Výjimku tvoří tzv. echokornet užívaný i sólisticky. Tyto nástroje mají kromě obvyklého roztrubu ještě jeden, užší, a ten plní funkci sordiny. Na začátku 20. století využila tohoto principu anglická firma Besson, aby zkonstruovala svůj "doublephone". Nevýhodou těchto nástrojů byla jejich značná hmotnost a také nátrubek, který se pochopitelně nemohl přizpůsobit střídání dvou menzur. Nicméně skladatelé dostali novou barvu a sólisté mohli využívat echových efektů. Poslední prodávané duplexy jsou ze šedesátých let 20. století od americké firmy King.

 

Duplexní trombóny

 

Před napsáním odpovídajících skladeb byla taková d vojčata vzácná  Po roce 1970 vzniklo několik takových kompozic, které počítaly s dvěma roztruby v úhlu 180 stupňů, tj. jeden dopředu, druhý dozadu. Množství témbrů rozšířilo použití dusítka nebo elektronická mutace v jednom z roztrubů. Maďarský skladatel Peter Eötvös v r. 1999 napsal svůj Klangtheater (zvukové divadlo) „Jak jsem  překročila most snů" podle deníku Japonky žijící v 11. století. Dílo bylo provedeno v říjnu 1999 na festivalu současné hudby v Donauenschingen. Skladba je vlastně stínovým divadlem, kde jsou hlavní protagonisté zdvojeni svými stíny. Vypravěčka recituje skryta ve stínu dalších tří mluvených hlasů. Alt-kontrabasový trombón je zdvojen vlastním stínem. Vynález duplexu z 19. století tedy neupadl docela v zapomnění a ještě dnes budí zájem."

 

 

WORLD COPYRIGHT BY BRASS BULLETIN, P.O.BOX 576, VUARMARENS / SWITZERLAND Pro své žáky se svolením redakce přeložil Marcel Štroncer. Každá další publikace tohoto díla je možná jen se svolením redakce.