Heinz Faddle: Kariéra snů Josepha Alessiho

 

(překlad z Brass Bulletinu č.93, I/1996)

 

 

Na svém nedávném turné strávila Newyorská filharmonie se svým šéfdirigentem Kurtem Masurem dva dny v Kolíně nad Rýnem. Po sérii telefonátů se mi podařilo domluvit si schůzku s prvním trombónistou orchestru Josephem Alessim. Setkání proběhlo v hotelu Nobel Hyatt Regency v Kolíně, kde byli všichni hudebníci ubytovaní jako VIP(angl. Very Important Person). V tomto luxusním prostředí jsem se jednoho poklidného odpoledne setkal se sympatickým mladým mužem typicky italského vzezření, ktarý hodnotí kvalitu hotelu podle toho zda je či není pasta a jakou má chuť.

         Náš rozhovor se začal odvíjet od společných známých, například jsme mluvili o jeho učiteli a příteli Medu Meredithovi. Pak začal Joe vykládat o práci a svých současných projektech. Po Meredithovi se zmínil o Glenu Dodsonovi, Dee Stewartovi, Marku Lawrencovi, Milesovi Andersonovi ze San Francisca - ti všichni byli jeho učiteli. S úsměvem mluvil o tom, jak mu Anderson dával hodiny u nich v prádelně a jak u něj cvičil Bordogniho Vokalízy.

         Poprvé byl zaměstnán jako druhý trombónista ve Philadelphském orchestru, kde hrál po boku svých učitelů Dodsona a Stewarta (jak říká: „Můj život je sledem jedinečných událostí a vynikajících zkušeností“). Ve Philadelphii též nahradil Dee Stewarta ve slavném Curtisově institutu. Poté se rozhodl přijmout místo 2.trombónu v kanadském Montrealu. Možná se to mohlo zdát krokem zpět; však jej jeho otec, trumpetista v Metropolitní opeře od něj zrazoval, ale nakonec se tato práce ukázala jako pozoruhodně přínosná. V Montrealu poznal svou ženu (má syna a dceru). Za tři měsíce přišla nabídka místa prvního trombónisty v Newyorské filharmonii.

         Všechna tato životopisná data si můžeme přečíst v mnoha interwiev a též v brožuře ke kompaktní desce, kde hraje Newyorskou filharmonií Koncert pro trombón Rouxe, který skladatel vytvořil k poctě Leonarda Bernsteina. Jeho bývalý orchestr jej prosil, aby se stal Dodsonovým nástupcem. Newyorští to pochopili a Masur mu nabídl zvláštní smlouvu, která mu kromě finančních výhod zajišťovala i velkou volnost pro jeho aktivity mimo orchestr. Alessi se tak mohl účastnit trombónového semináře v Tokiu v r. 1995 společně se svými kolegy Lindbergem, Becquetem, Harmannem, Slokarem. A další, ještě významnější událost - jeho orchestr mu slíbil, že v příštích šesti letech objedná a nastuduje dvě velké skladby pro trombón a orchestr.

         V této chvíli se přímo vnucuje rituální otázka: Jak to všechno začalo.

Určitě to nebylo poprvé, co Alessi na takový dotaz odpovídal, nicméně ujal se jej ochotně. Žestě a Alessi - to je dlouhá historie a začíná až na Sicílii, odkud rod Alessiů pochází. Už pradědeček hrál na trombón. Dědeček - jeho syn, zázračné dítě, se stal profesionálním trumpetistou. Emigroval do USA, kde se nejdřív živil v holičském salónu. Až jednoho dne se dozvěděl, že divadlo Rialto hledá trumpetistu, a tak se k hudbě vrátil. Joseph - Joeův otec se též stal uznávaným trumpetistou. Hrál v Radio City Music Orchestra a v Metropolitní opeře.

         Malý Joe byl fascinován frakem svého otce a už v pěti letech začal sám od sebe hrát na trubku. Vzpomíná, že už v šesti letech hrál svým spolužákům. Říká, že jeho otec byl citlivým pedagogem. Někteří z jeho žáků jsou ostatně zaměstnáni v Clevelandském orchestru. Joe měl osm let, když mu otec poradil: „Máš moc tlusté rty, hrej radši na trombón.“ Joe byl zklamán. Následují dlouhé diskuse...

Po první hře na tuto nenáviděnou “věc“ se dává do pláče. Ale tatínek domlouvá svému synkovi hodiny u Barryho Ehrlicha, prvného ze série jeho skvělých učitelů. Světová kariéra může začít....