·    O NÁTRUBKU

·    (ZUM THEMA MUNDSTÜCK)

·    Toshi Kameyama

·    série článků o výrobě nátrubků, BB 2000 - 2001

·    Autor článků je předním konstruktérem firmy Yamaha, životopis  je v předcházejícím překladu

·     

 Obruba

·    Nalezení vhodného okraje nátrubku bývá kompromisem mezi pohodlím, kvalitou ozvu a morfologií hráče. Obruba podporuje vibraci rtů, které jako výjimečně citlivý aparát zaznamenají sebemenší změnu v jejím tvaru. Bod doteku je určující pro kvalitu hry. Někteří výrobci produkují série nátrubků jež sice nesou stejné označení, zdaleka však nemají shodné parametry. To je také důvod, proč se hráč pojišťuje tím, že hledá i náhradní nátrubek, který by byl jim vybranému co nejpodobnější. Dobrá obruba má štíhlý tvar, hráči nabízí příjemný pocit a rtech, usnadňuje přesné nasazení, rozšiřuje rozsah ve výškách a usnadňuje ozev ve spodním rejstříku. Tento ideál není snadné uskutečnit - anatomie svalů a zubů je u každého člověka jiná.

·    Z pracovních důvodů jsem rozdělil obrubu do čtyř částí:

·    1.Vnitřní okraj, hrana, je velmi důležitá partie, která determinuje ozev (odpověď nástroje na nasazení). Čím je strmější, tím je ozev lehčí a čistší. Pokud je příliš strmá příliš, vykazuje některé nežádoucí sekundární efekty.

·    2. Vnitřní povrch mezi středem obruby a hranou je velmi důležitý pro umístění rtů a pro subjektivní pocit velikosti nátrubku. Čím je oblejší, tím se rty dostávají víc dopředu a nátrubek tak vypadá jako větší. Není tedy důležitý jen skutečný průměr obruby.

·    3. Střední část, kde rty rovněž cítí velikost nátrubku.

·    4. Vnější okraj není pro hráče příliš důležitý, existují však hudebníci, kteří vyžadují okraj strmější, protože jim stabilizuje umístění nátrubku.

·    Kdysi si u mně objednal Maurice André nátrubek , u něhož lze jedinou obrubu našroubovat na různé kotlíky. Tehdy hrával na různé nátrubky podle nástrojů tr piccolo, tr in G,Es, C, B, cornet nebo křídlovka. Střídání nátrubků ho unavovalo, a tak chtěl jeden univerzální. Za základ jsem vzal trubku piccolo - tu používal nejčastěji. Okraj jejího nátrubku byl velmi plochý (on sám jej zbrousil). Pečlivě jsem na něm pracoval, abych zvýšil nátiskovou výdrž.

·    Objednávka Thomase Stevense spočívala v realizaci nátrubku, který by spojil starou obrubu Bach s kotlíkem Bush. Starý Bach byl poměrně plochý a když jsem tento nátrubek vyrobil, byl jsem překvapen, jak se změnil zvuk proti originálu Bush. Vyrobil jsem ještě řadu dalších kopií, ale žádná se charakterem tónu původnímu Bushovi nepodobala.

.

 

Kotlík

 

Kotlík je velmi důležitá část nátrubku, zodpovídá za osobitost zvuku, barvu a kvalitu tónu. Rozlišujeme kotlíky ve tvaru „V“ (lesní roh a příbuzné nástroje) a „U“ (trubka, trombon a příbuzné nástroje). Tyto základní dva typy se však mezi sebou různě kombinují.

Obecně řečeno, čím je kotlík plošší, tím je intonace vyšší, zvuk jasnější a horní rejstřík dostupnější. Naopak hluboký kotlík snižuje ladění, usnadňuje hru spodních tónů a ztemňuje zvuk.

Často mě zákazníci žádají o nátrubek, jehož kotlík by měl o něco širší nebo užší vnitřní průměr než dosavadní, ovšem chtějí  přitom zachovat charakter zvuku, který měl původní nátrubek. Čím je ale vnitřní průměr menší, tím je tón světlejší - každá změna průměru má vliv na barvu tónu. Pokud mám nátrubek požadované vlastnosti zkonstruovat, musím změnit hloubku kotlíku.

Funkcí kotlíku je usměrnit, stabilizovat, odvést a zesílit vibraci rtů. Hloubka kotlíku ovlivňuje tónovou barvu a intonační čistotu. Mělčí kotlík přispívá k zrychlení retních vibrací a tím usnadňuje hru vysokých tónů. Hlubší kotlík sice ztěžuje hru v horní poloze, ale zato zkvalitňuje spodní rejstřík. Protože však hudebník potřebuje celý rozsah nástroje, musíme najít ideální kompromis.

 

Je velmi obtížné definovat vliv tvaru stěny kotlíku na kvalitu tónu. Zkušenost ukázala, že ve stěně je několik důležitých míst, z nichž dvě jsou rozhodující.

1.   Vrchní polovina počínaje vnitřním krajem obruby. Svírá s vnějším okrajem obruby, na který nasazujeme rty, pravý nebo tupý úhel. Tato část umožňuje stabilizovat kvalitu tónu a ztemnit jeho barvu. Stupeň tuposti tohoto úhlu ovlivňuje flexibilitu a určitost tónu. Hudebník tedy může hledat úhel, který bude nejlépe vyhovovat interpretovanému stylu.

2.    Část, která směřuje do středu kotlíku k duši nátrubku. Jasnější a tvrdší tón umožňuje rychlejší zužování kotlíku. Tvar, který směřuje k duši strměji, způsobuje kulatější a jemnější zvuk. Diference zvuku je slyšitelná i tehdy, hrajeme-li pouze na nátrubek.

 

Velikost kotlíku: Hluboký kotlík s sebou přináší sytý a plný  zvuk, ale vyžaduje maximální kontrolu proudění vzduchu a velmi stabilní rty k opoře nátrubku. Lze nicméně obdržet plný tón i bez přílišného prohlubování kotlíku. Velmi důležitým zjištěním je, že rozšířením okrajů nátrubku obohatíme tónovou kvalitu, aniž bychom uškodili hornímu rejstříku.

 

Trumpetisté hrající na pikolu často používají mělčí nátrubek. Ale plytký nátrubek hru ve vysoké poloze příliš neusnadňuje. Pokud se projeví únava a hráč na nátrubek víc tlačí, mohou rty vyplnit kotlík a dotýkat se jeho stěn - to samozřejmě znemožní správné tvoření tónu.. Abych vyřešil tento problém, rozšířil jsem poněkud začátek kotlíku - tj. tu část, která je shora těsně pod obrubou.

 

Jednou mě slavný trumpetista požádal o nátrubek, který by mu usnadnil hru na pikolu ve vysokém rejstříku. Zkrátil jsem vrchní část kotlíku a maličko zúžil duši nátrubku. To stačilo, aby hrál s lehkostí druhý braniborský koncert a ještě přidával třetí větu. Byla to nezapomenutelná a srdečná spolupráce s nejlepší odměnou za mou námahu

 

 

Ústí a zrno nátrubku

 

 

Tvarem a velikostí těchto vnitřních částí nátrubku se hráči vcelku nezabývají, přesto, pokud mají s nátrubkem problémy, musím konstatovat, že právě v tomto místě.

Ústí nátrubku se nachází v základu kotlíku, nástroje s kotlíkem tvaru U (trubka, trombon...) mají ústí relativně úzké a přesně určené, u lesního rohu (tvar  V) je naopak delší a jeho polohu nelze přesně definovat. Zrnem rozumíme nejužší partii těsně za kotlíkem v trubici, kterou nátrubek pokračuje do nástroje.

 

Forma a rozměr ústí má vliv na rychlost průchodu vzduchu a tím na lehkost hry a kvalitu tónu. Když měním jeho tvar, velikost a šířku, jsem často překvapen, jak závažné důsledky to má. Čím se ústí stává širším, tím menší je odpor vzduchu a zvuk zakulacenější a jasnější - o to například jde německým trumpetistům. Pokud bych ale jejich požadavky přehnal, hráč by spotřeboval příliš mnoho dechu a utrpěla by kvalita tónu. Užší ústí znamená sice ostřejší a útlejší tón, zatímco přístup do vysokých poloh se usnadní. - to preferují hráči na pikolu, nebo první hornisté.

 

Ještě pár slov o nátrubku s „dvojitým kotlíkem“ Jde o nátrubek, jehož kotlík končí velmi širokým ústím vytvářejícím jakési prodloužení, znásobení původního kotlíku. Do jisté míry se tak kombinují výhody širšího i užšího kotlíku - měkčí zvuk i snazší vysoký rejstřík.

 

Zrno se nachází uprostřed nátrubku. Je zároveň jeho nejužším místem a umožňuje tak vyvážení vibrací i dechu  Nastavíme-li přesně délku zrna, zvuk se obohatí a zaoblí. Čím je zrno delší, tím je tón užší, strmější a pronikavější. Nátrubky používané do taneční hudby a jazzu mají zrno dlouhé až 10 mm. Ve vážné hudbě se používají nátrubky s krátkým zrnem - hraje se na ně lehčeji a dávají širší tón, se kterým se lépe pracuje. Například délka zrna německého nátrubku činí pouhý jeden milimetr.

 

Dimenze zrna ovlivňuje nátiskovou odolnost a hustotu proudu vzduchu. Širší průměr vyžaduje pevnější dechovou oporu, přináší širší a plnější tón, ale snižuje jeho nosnost a svítivost. Konstrukce tohoto detailu vyžaduje opatrný postup, kde každý extrém je škodlivý. Průměr zrna obecně závisí na velikosti kotlíku. Nátrubky prodávané v obchodech mají většinou v tomto směru správné parametry, takže obvyklá hra nečiní potíže. Pokud chtějí instrumentalisté svou hru vylepšit, tj. zjemnit zvuk a své pocity, nezbývá jim než experimentovat.

 

Vždy existují výjimky - znám například jednoho symfonického trumpetistu, kterému vůbec nevyhovovalo krátké zrno. Potřeboval velký odpor vzduchu, a proto jsem pro něj zkonstruoval nátrubek se zrnem abnormálně 15 mm dlouhým. Sám bych ale na takový nátrubek hrát nemohl.

 

Vliv normálního zrna na intonaci je zanedbatelný. Rozšíříme-li jej do té míry, že tvar spodní části nátrubku se stane kónickým (kuželovým) místo dosavadního cylindrického (válcovitého), mohou nastat vážné problémy. Při vybírání nátrubku doporučuji důkladně prověřit jeho ústí a zrno - někteří výrobci jejich roli zanedbávají.

 

 

Menzura vnitřní trubice stopky

 

 

Zatímco pořízení kopie obruby nebo kotlíku je snadné, u vnitřního průměru stopky  je situace obtížnější - jedná se o poměrně  dlouhou partii nátrubku. Každý z výrobců řeší tuto část po svém, a tak vznikají nejrůznější tvary. Nemohu vždy zajistit naprostou shodnost s originálem; přináší to rozdílnou kvalitu tónu, intonace i herních pocitů..V takovém případě se snažím odlitek jinak upínat, nebo tvar mírně obrušuji. Je to zdlouhavá a obtížná práce, která nekončí vždy úspěšně. I malé odlišnosti  v provedení jsou významné.

 

Stopka je pokračováním zrna a její vnitřní průměr se kónicky zvětšuje až k okraji nátrubku. Každá z jejích rozličných forem má své  zvukové charakteristiky:

A. Malá menzura, úzká v celé své délce. - ostrý, pronikavý tón.

B.  Střední menzura, otevřená již od začátku, rozšiřuje se velmi zvolna - vyvážený zvuk.

C. Standardní velikost - otevřený a jasný zvuk.

D. Vrtání středně široké, ze začátku se rychle rozšiřuje, od středu ke konci je rozšiřování normální - plný, ale ne příliš široký tón.

E.  Široká menzura - velký vnitřní průměr v celé délce stopky. - velmi otevřený tón.

 

Tvar vnitřního průměru nátrubkové trubice má tedy velký vliv na kvalitu tónu, lehkost hry a intonaci. Tuto poslední část nátrubku můžeme také považovat již za vstupní část nástroje //ta nemá, podobně jako malé části nátrubku - zrno, ústí - ustálený český název - francouzsky „la branche“ - větev, odvětví, anglicky „the leadpipe“ - hlavní, nebo vedoucí píšťala (trubice) - pozn.překladatele // .

 

Čím je širší forma vnitřního průměru trubice, tím plnější je její zvuk.Lehkost hry je závislá na kónickém začátku stopky za zrnem. Nejlépe vyhovuje, když se menzura rozšiřuje poznenáhlu. Na úrovni intonace může stopka způsobit značné problémy, neboť se vibrační uzel počínaje šestou harmonickou (u trubky) nalézá uvnitř ní.

Mezi tvarem kotlíku a vnitřku stopky je úzký vztah - hluboký  kotlík například vyžaduje i širokou stopku - je tu však tendence k nižší intonaci v horním rejstříku.. Plochý kotlík se snáší s úzkou stopkou., úzký kotlík přináší zvýšení intonace vysokých tónů. Výjimkou je trubka piccolo - sama o sobě klade ve výškách velký odpor a intonace má tendenci se snižovat. To vysvětluje, proč je stopka pikolového nátrubku širší - sleduje se tím zmenšení odporu a zlepšení intonace.

 

Každý nátrubek má svou délku. Nevím, jak se v tomto směru nátrubky historicky vyvíjely, ale musím konstatovat, že trubka má ze všech žesťových nástrojů nátrubek proporcionálně nejdelší, a to díky stopce. Její délka se mění s vnitřním průměrem nástroje a podle ní můžeme nátrubky rozdělit do dvou skupin.  Pokud mají oba modely stejný kotlík, delší stopka poskytuje jasnější, pronikavější tón.

 

Požadované menzury je dosahováno pomocí speciálního sklíčidla. Každý odlitek je potřeba upnout stejným způsobem, aby nůž při soustružení neproniknul hlouběji. Sebemenší změna menzury  by měla ihned vliv na kvalitu tónu.

 

Hraje-li hudebník intenzívně na svůj nástroj, usazuje se a tvrdne na stěnách povlak, který zmenšuje menzuru a deformuje tón. Je tedy doporučováno pravidelně čistit vnitřek stopky speciálním kartáčkem.

 

Při koupi nátrubku se vyhněte nevycentrovaným kusům! Zkontrolujte okraj stopky - musí mít všude stejnou sílu  

 

 

 

 

 

 

 

Materiál používaný při výrobě

 

Nejčastěji je to mosaz. Hotový kus je stříbřen nebo zlacen. Složení slitiny volíme tak, aby se výrobek snadno opracovával. Forma a hmotnost nátrubku, parametry určující kvalitu tónu, se liší podle svého výrobce.

 

Mosaz obsahuje 60 - 70 % mědi a 30 - 40 % zinku. Je zde též trochu železa a nečistot. Pokud do slitiny přidáme 1 - 3% olova, výrobu velmi usnadníme - teplo způsobené soustružením rozpouští olovo (které se nepojí s mědí) a špony jsou jemnější.

 

Můj přítel Šohei Kawano pro nás analyzoval složení materiálu nátrubků různých firem. Bez metalurgického vzdělání jim neporozumíme. Ani já jej nemám, ale ze  zkušenosti vím, že čím homogennější slitina je, tím se lépe zpracovává..

 

Někteří profesionální hráči potřebují nátrubek ze zvláštního materiálu.Příklad: soustružil jsem nátrubek z pakfongu a jiný ze stříbra. Pakfong je slitina mědi (60  - 64%), niklu (16 -  19%), olova ( 1 - 2% ) a zinku. Je méně citlivý k oxidaci ale tvrdší než mosaz, tedy se méně snadno zpracovává.. Zvuk nátrubku je temnější a zejména hornisté mu dávají přednost.

Stříbro je podstatně dražší než mosaz, jeho specifická hmotnost je větší.. Zato přináší jemnější a temnější zvuk.

 

Kromě materiálu má na lehkost hry, kvalitu tónu a vyváženost mezi nástrojem a nátrubkem významný vliv i hmotnost a forma nátrubku. Během studia nesčetných kopií nátrubků různých firem, které jsem za třicet let uskutečnil, jsem velmi zřetelně pozoroval rozdíly způsobené i jen malou změnou váhy, materiálu nebo formy. Poté, co byl pečlivě okopírován vnitřek nátrubku, ale vnější část uzpůsobena požadavkům zákazníka, konstatoval jsem, že nelze dosáhnout shodných tónových kvalit s originálem.

 

Na jakosti zvukových vibrací se zřejmě podílí nástroj i nátrubek. Velmi masívní nátrubky dávají kompaktní a mocný zvuk, protože vibrují méně - vyhovují tedy orchestrálním hráčům, kteří potřebují, aby se jejich tón nesl. Na méně hmotné nátrubky  se hraje lehčeji - vyhovují sólistům, nebo hráčům, kteří hledají jasnější zvuk. Ještě v Hamburku mě požádal norský sólista na lesní roh FrÝydis Lee Wekre, abych mu vysoustružil nátrubek velmi jemný a štíhlý (schoval jsem si kopii), nechápal jsem důvod. Dnes vím, že nátrubek je intimní součástí hráčova vybavení  a pokud se někdy výzkumy v této oblasti pohybují i v subjektivní rovině, jde to vždy o zlepšení hry.. 

 

 

Závěr

 

 

A nakonec - co je to dobrý nátrubek? Nátrubek u žesťů zůstává stále velmi citlivým bodem. Najít nátrubek, který by vyhovoval obrubou, zvukem, intonací, nasazením, vysokými a spodními polohami, výdrží atd  není vůbec snadné. Zejména pokud máme jen mlhavé znalosti o souvztažnostech. Proto je účelné se tímto osobním příslušenstvím seriőzně zabývat a snažit se vybrat, co vyhovuje nejlépe

Rekapitulace důležitých elementů:

1.   Okraj, jeho tvar, šíře a průměr mají vliv na zvuk, nasazení, výdrž a pohodlí.

2.   Kotlík, základní činitel tónové kvality. Tvar, velikost a hloubka určují charakter zvuku.

3.   Ústí, tvar a velikost ovlivňují průchod a rychlost zvuku, tedy herní pocit a kvalitu tónu.

4.   Zrno, cylindrický průchod, nejširší místo vnitřního průměru nátrubku. Jeho poloha,průměr a délka ovlivňují jádro (konzistenci) tónu.

5.   Vnitřní trubice (vnitřní průměr stopky), umístěná za zrnem. Její tvar může být více či méně kónický - tím je dán vliv na lehkost ozevu, kvalitu tónu a intonace.

6.   Stopka (vnější trubice), slouží k vsunutí nátrubku a jeho upevnění do nástroje. Kvalita jejího zhotovení má vliv na lehkost hry a čistotu emise (únik vzduchu).

 

Vlastnosti nátrubku tedy determinují kombinace těchto vzájemně působících elementů. Příklady: Hluboký kotlík, krátké zrno a široká trubice = jemný a temný symfonický zvuk. Plochý kotlík, dlouhé zrno, trubice úzká =  pronikavý strmý zvuk.

Je důležité zkoumat i vlastní nátrubky, neboť je lze dále vylepšovat.

Když se snažíme koupit nový nátrubek v obchodě, nebo přímo u výrobce, je třeba si dobře uvědomit své nátiskově-anatomické vlastnosti a povahu našich individuálních nátiskových problémů. Nátrubek, na který hrajeme představuje to nejlepší,  co jsme zatím vyzkoušeli. Pokud máme obtíže dále, vždy lze vyzkoušet nějakou modifikaci s cílem dosáhnout zlepšení. Několik příkladů:

1.   Šířka zrna: průměr u sériových nátrubků je většinou "normální", tj. střední. Experimentátorovi mohou připadat příliš malé s velkým odporem. Otevřeme-li zrno, tón se obohatí, protože tlak vzduchu bude nižší. Ale pozor, nedoporučoval bych to u začátečníků.

2.   Rozšíření trubice: Pokud se intonace v horním rejstříku snižuje, nebo je zvuk příliš jalový, otevírám průměr trubice. Tato operace výrazně ovlivní intonaci a kvalitu zvuku.

3.    Rozšíření ústí (za kotlíkem): vede k jemnějšímu tónu.

 

 V úvahu samozřejmě přichází řada dalších variací - tvar kotlíku, obruby, adaptace kónu trubice nebo stopky. A nad to záleží na osobním vkusu každého z hudebníků. Univerzální nátrubek neexistuje. S dobře zvoleným nátrubkem lze dobře hrát i na špatný nástroj.Od dubna 2000, kdy jsem si otevřel vlastní dílnu, se zabývám pouze modifikacemi, adaptacemi a personalizací nátrubků. Ačkoliv jsem do problému ponořen víc než třicet let, denně zjišťuji, co všechno ještě neumím. Děkuji všem, kteří mě měli trpělivost číst a doufám, že jim to bude k něčemu dobré.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

WORLD COPYRIGHT BY BRASS BULLETIN, P.O.BOX 576, BULLE, SWITZERLAND

Pro své žáky se svolením redakce přeložil Marcel Štroncer. Každá další publikace tohoto díla je možná jen se svolením redakce.