PRAŽSKÉ JARO 1997 - SKANDÁL

- korespondence k článku

Hans Pizka - Mnichov

(Brass Bulletin č- 102, II/1998)

 

 

 

Mé zkušenosti se soutěžemi a hudebními učilišti nejsou vždy pozitivní. Všude jsou mafie. Protože nemám žáky, mohu si dovolit říkat svůj názor vždy otevřeně. To způsobilo, že mě už před dvaceti lety přestali zvát do soutěžních porot. Třeba se tak stalo proto, že lesnímu rohu, ani hudbě nerozumím. Faktem je, že si předsedové porot zvou jako členy „přikyvující“ kolegy. Při poradách pak nedochází k jiným diskusím než ano-ano. Porota se skládá jednak z prošedivělých pánů, kteří už dávno sami nehrají, jednak z mladých sólistů postrádajících nadhled a vynášejících omezené soudy.

 

Pokud soutěžící zrovna nehraje podle mého osobního vkusu, ale přináší interpretaci skladbě náležející, musím ho, jako člen poroty, bodovat vysoko. Pokud soutěžící prokáže, že má výjimečný talent, musím ho ohodnotit co nejvýše, i když se ještě má kam zlepšovat. To je právě to, co porotci své profesi a hudbě dluží, marně po nich žádáme transparentnost úsudku.

 

Už je překonané uplatňovat dvojrozměrnou kritiku ve stylu dobré/špatné, pomalé/rychlé, měkké/tvrdé, Fhorna/Bhorna (Vídeňané jsou limitováni tak jako ostatní školy, ale ještě zde existuje krásný zvuk, který boduje). Cením představivost, barvu tónu, hru ve více dimenzích.  A zvlášť pro lesní roh: učitelé, porotci i hráči zanedbávají kombinaci F a B nástroje. Dále: podívejme se, co se stalo s laureáty soutěží - Petráš skončil, Frank (druhý v Mnichově) též. Ale nikdo mě nechce slyšet. Už čtyřicet let hraji první nástroj a stále se držím (bez betablokátorů).

 

Řešení: systém soutěží musí být úplně změněn. Mělo by být méně soutěží, ale lépe honorovaných, více odměny pro hráče a pro jejich zájem o hru. Členové porot by měli zastupovat různé styly bez omezených předsudků. Program by měl být zpracován tak, aby vzbudil zájem a zajistil spravedlnost.

 

Ale to, co ve skutečnosti potřebujeme, nejsou davy sólistů, ale mladí, odvážní a vzdělaní orchestrální kolegové. Pořadatelé koncertů váhají nad žesťovými sólisty a v nejlepším případě přijmou ansámbl. Další uplatnění je v chrámových souborech. Čistě sólová kariéra doplněná pohodlným a bezpečným učitelským místem je často koncem hudby a vyučování takových lidí se dostává do protikladu s realitou.

 

 

 

 

 

         World copyright by BRASS BULLETIN, P.O.Box 576, CH-1630, BULLE / Switzerland.

Se svolením redakce pro své žáky přeložil Marcel Štroncer. Jakákoliv další reprodukce tohoto díla je bez zvláštního svolení redakce zakázána.