Rozhovor s panem Vladimírem Roškotem, konstruktérem  firmy Amati - Denak s r.o.  v Kraslicích, korespondence 1997

 

 

  Jak vzniká nový  nástroj?

 

Nový model navrhne konstruktér v požadované menzuře (vrtání) podle svých zpravidla dlouholetých zkušeností. Jedná se o konstrukci křivky od ústnice až po roztrub. Ta je (bohužel) přerušena válcovou částí v podobě strojiva, nebo u pozounů snižcem. I když se s touto nevýhodou při stavbě nástroje počítá, musí být  přesto prováděny dodatečné  korekce na vzorku. Snahou konstruktéra přitom je, aby nástroj optimálně ladil na alikvótních tónech. Všechny další tóny jsou od alikvótů odvozeny prodloužením vzduchového sloupce (pomocí strojiva nebo snižce).

Při tomto prodlužování však dochází k intonačním odchylkám - mění se totiž základní délka (ladění) a odvozené tóny s ní již nejsou totožné. Stavitel proto volí určité kompromisy, aby velikost přirozených intonačních chyb rovnoměrně rozdělil. Podle definitivně upraveného střihu jsou zhotoveny přesné formy. Přes poctivou práci nástrojaře dochází vinou roztahování a smršťování materiálu  k významným nedostatkům v ladění a mnohdy i ozvu nástroje. Lze konstatovat, že každý nástroj je v podstatě originál. Ladič musí při výstupní kontrole určit, do jaké míry je nástroj použitelný a zaznamená i “mistrovský kus“, který je pro zákazníka štěstím.

Tento postup se samozřejmě nepoužívá při výrobě individuálních nástrojů - ty  zkoušíme již v surovém stavu, takže jsou dokončeny jen prvotřídní výrobky, které jsou tónově odlišné v přijatelných tolerancích.

 

Jak ovlivňuje barvu tónu materiál, ze kterého je nástroj zhotoven? Co to je tvrdý a měkký plech a jaké jsou mezi nimi rozdíly?

 

Použitý materiál má na barvu tónu zásadní vliv. Amati vyrábí své nástroje z měkčího plechu. Pro výrobu trombónů jej v současnosti používají všechny světové značky včetně firmy Bach. Tvrdý plech při laboratorních zkouškách na tah dřív praská a při výrobě nástrojů se hůř zpracovává.

Instrumenty zhotovené z obou materiálů zkoušeli renomovaní odborníci a většinou preferovali měkčí plech. Tón na nástroj z tvrdého plechu je ostře ohraničený, tvrdší a poměrně chudý na alikvóty. Měkčí plech je tónově barevnější a zní příjemněji. Někteří jazzoví hráči však dávají přednost plechu tvrdému. Znám pouze jediný sériově vyráběný nástroj z tvrdého plechu - trubku firmy Schilke.

 

Co si myslíte o tom, že nový nástroj se musí “zahrávat“. Zvyká si nástroj na hráče, nebo hráč na nástroj? Lze se spolehnout na to, že se časem “hluché“ tóny vyhrají?

 

„Zahrávání“ nástroje je z fyzikálního hlediska nesmysl. Na rozladění nástroje mám jediné přijatelné vysvětlení - zašlemovaný nástroj se ozývá lépe než suchý. Najdou se  hráči, kteří si nástroj celý rok nevyčistí. Nečistoty jsou pěchovány v místech akustických uzlů (v kmitnách). Jiný hudebník, hraje-li na tentýž nástroj, může při odlišném tvoření tónu, odlišné intonaci a jiném nátrubku pěchovat šlem na jiném místě. Při pravidelné údržbě a čištění nástroje však k popsanému nedostatku nemůže docházet.

 

Jaký je vztah mezi menzurou nástroje a jeho základní délkou? Ovlivňuje vrtání trubic jejich délku?

 

Čím je menzura užší, tím je trubice delší. Mezi délkou tenoru a barytonu jde o několik centimetrů. Mezi trubkou a křídlovkou stejného ladění je rozdíl výraznější. Mezi trombónem s širokou a úzkou menzurou však rozdíl v délce není, diference je kompenzována odlišným tvarem křivky nástroje, zejména však ústnice.

.

Jak se u různých značek trombónů liší vzdálenosti poloh na snižci?

 

Každý snižec se od definovaných poloh liší. Rozdíl může být několik milimetrů. Jsem proti vyznačování poloh na snižci.

 

Pokud hráč často forzíruje, může se nástroj v tomto směru ještě zhoršit?

 

Spíš ne. Náchylnost k forzírování je dána výsledným tvarem křivky (viz výše), a ta se ve forte nemění. Přebuzení tedy není závislé na volbě materiálu, ale na konstrukci nástroje.

 

 

12.7.1997 Marcel ŠTRONCER