SLOKAROVO KVARTETO - čtvrtstoletí na špici

Jean-Pierre Mathez

(Brass Bulletin č. 106, II/1999)

 

 

složení: Armin Bachmann, Branimir Slokar,Vasil Christov, Edgar Manyak

 

 

Profesionální dráha Branimira Slokara, tohoto velkého sólisty a vynikajícího pedagoga je už 25 let neodmyslitelně spjata s jeho slavným trombonovým kvartetem.

Všechno začalo v Bernském symfonickém orchestru, kde byl Slokar zaměstnán jako první trombonista (1972-77) poté, co absolvoval CNSM v Paříži ve třídě Gérarda Pichareaua. Aby docílil souhry trombonové sekce, Slokar pilně cvičil se svými kolegy René Vouillamozem, jeho žákem Hans-Peterem Schildknechtem a Hans-Peterem Zehderem (bastrombon). Pro toto počáteční období byly významné první koncerty a už v r. 1972 vydaná gramofonová deska.  Souběžně s tímto souborem vzniklo i kvarteto jeho spolužáků z pařížské konzervatoře  (Becquet, Milliere, Fourquet, Manfrin), které  právě teď, po 25 letech, končí se svou činností.

 

S Branimirem Slokarem dostala práce v kvartetu nové rozměry. Velmi brzy přitáhnul Slokar do své třídy talentované žáky. Množství hudebníků intenzívně formovaných stejným způsobem umožňuje výběr studentů-kolegů, kteří dávají souboru výjimečnou stejnorodost zvuku a neobyčejně kvalitní souhru.

 

Příchod trombonistky Pii Bucherové obohatil soubor její elegancí a znamenal též znásobení koncertních příležitostí. V té době si všimla ansámblu paní Margrith Dütschlerová, producentka  gramofonové firmy Claves. Kvarteto pečovalo o své hudební kvality i patřičnou prezentaci a mezinárodní turné na sebe nedala dlouho čekat. Marc Reift se pustil také do publikační činnosti - nejdřív jen pro trombon a poté i pro jiné nástroje. Z jeho vydavatelství se stal významný komerční podnik (edice not, kompaktních disků, výroba nátrubků). V roce 1982 se rozhodli členové kvarteta snížit své orchestrální závazky na polovinu.

 

 Slokarovo kvarteto už bylo několikrát omlazeno. Neztratilo nic ze svého interpretačního nadšení a těší se stálému a štědrému zájmu obecenstva. Mezi koncerty vzpomínkového turné se uskutečnil jeden v Bulle - obdivovali jsme jejich vybrané hudební mravy i bezvadnou profesionalitu.

...

Bulhar Vasil Christov je na poloviční úvazek zaměstnán jako první trombonista v Bernském symfonickém orchestru a učí též na Bernské konzervatoři. Němec Edgar Manyak hraje v Symfonickém rozhlasovém orchestru v Berlíně. U basového trombonu je od r. 1983 Armin Bachman, který učí na Konzervatoři v Bernu a Vysoké hudební škole ve Výmaru.

 

Soubor na některých koncertech hraje i na kopie starých nástrojů z dílny Rainera Eggera la Bale. Zvuk úzkých menzur spojený s perfektní souhrou dodává historické polyfonii nebývalé průzračnosti.

Modernější skladby jsou interpretovány na současné nástroje německé firmy Kühnl & Hoyer.

 

 

 

 

 

 

Kulatý stůl dramaturgů - Branimir, Edgar,Vasil a Armin diskutují o hudební menu jako velcí kuchaři o složení jídelníčku:

Branimir: Základ je daný, mají tam být různé styly, epochy a žánry, aby přišlo co nejvíc lidí.

Armin: Ano, protože každý jde na koncert s jiným očekáváním. Někdo by rád poslouchal gospely, jiní  renesanci, další populární hudbu, nebo trochu jazzu.

Edgar: Je důležité, aby se lidi cítili dobře a aby nás snadno vnímali i ti, kteří nás ještě neznají.

Branimir: Přesně tak. Je v tom část výchovy  a získávání nového publika.

Edgar: Úspěch skladby poznáme až podle délky potlesku na konci skladby. Ale třeba v Kolumbii  nám publikum tleskalo jen tehdy, když se jim to líbilo. Pro nás to bylo docela překvapivé...

Armin: Chování na pódiu má taky svůj význam. Je to jako v restauraci - k čemu je dobré jídlo se špatnou obsluhou?  My hrajeme vestoje, zpaměti a 80 procent našeho koncertu je míněno vážně. A na závěr přidáme špetku humoru - chceme,  aby nás obecenstvo stále poslouchalo.

Vasil: I pro nás je dobré  střídání stylů, též u prvního trombonu  se střídáme - každý si přijde na své.

Branimir: Teď například chystáme nový program pro Japonsko. Pokud se mi nová skladba líbí, snažím se o jejích kvalitách přesvědčit ostatní. Ale vedeme demokratickou diskusi a každý říká své pro i proti.

Edgar: Takže ve čtyřech nejrychleji poznáme, jestli se nám ta věc zamlouvá, nebo ne.

Armin: To je pravda, ale nutno říct, že většinou hrajeme věci, které jsou napsány pro nás.

Branimir: Za podmínky, že jsou napsány dobře! Dost skladeb spí v šuplíku.

Armin: Aby se skladba dostala do repertoáru, musí být jednohlasně schválena.

Branimir: A všichni musí cítít hudbu, kterou hrajeme. Přiznávám, že jazz hraju s menší lehkostí, než moji kolegové.

Edgar: Ale všichni jsme přece kompetentní v každém žánru jinak. Myslím, že publikum, až na pár specialistů, přijímá dobře i psaný jazz. A náš jazz, myslím, má takový feeling, jaký má mít.

Vasil: Obdivuji ten instinktivní kontakt, který nás při hraní v kvartetu všechny spojuje. S plnou důvěrou můžeme hrát i se zavřenýma očima. Pokud porovnávámm se soubory, s kterými jsem hrál dříve, rozdíl je neuvěřitelný.

Armin: Důvodem této velké vzájemné vstřícnosti je to, že jsme všichni Branimirovi žáci.         I když máme daleko do klonových trojčat, přece jen je tu patrný stejný přístup k technice nástroje i společný vkus .Pro čtyři lidi, kteří se chtějí pustit do společného dobrodružství neexistuje žádný zázrak, je třeba jen cvičit a cvičit. V této souvislosti musíme ocenit, že Branimir zůstává naším učitelem i vedoucím.

 

Branimir zčervenal, nevím jestli z radosti nebo ze skromnosti - snad z obou důvodů najednou?...

V současné sobě dává Slokarovo kvarteto po celém světě 40 až 60 koncertů ročně a zatím žádná známka únavy. Tak tedy dlouhý život těmto čtyřem žesťovým velvyslancům!

 

 

Ó World copyright by BRASS BULLETIN, P.O. Box 576, CH-1630, BULLE / Switzerland.

Se svolením redakce pro své žáky přeložil Marcel Štroncer. Jakákoli další reprodukce tohoto díla je bez zvláštního svolení redakce zakázána.