Soutěž o cenu Pasova - evropského města

Jean-Pierre Mathez

Brass Bulletin, č. 109, I/2000

 

V německém Pasově se už po šesté konala originální soutěž komorních žesťových souborů - libovolný program, žádný věkový limit, čtyř- až šestičlenné soubory v kategoriích „amatéři“ a „profesionálové“. Do tohoto nádherného historického města ležícího na soutoku Rýna a Dunaje se sjelo celkem 23 souborů z deseti zemí Evropy a z Kostariky. Pasov se tak stal místem, kde se srovnávala kvalita a stupeň vyspělosti komorní hudby v mezinárodním měřítku. Hlavní organizátor soutěže, ředitel Hudební školy v Pasově zdravě pojmenoval sociální kořeny žesťové hudby ve světě - vesnické a městské dechovky a jiné lidové  soubory.

I členové poroty byli vybírání s ohledem, aby tento fakt respektovali. Proti minulým ročníkům bylo její složení obnoveno a „internacionalizováno“: předseda Frigyes Hidas (maďarský skladatel), Willi Koenen (bývalý šéf tanečního orchestru německého rozhlasu), Harald Winkler (profesor trombonu, člen Berlínského trombonového kvarteta), tubista Roger Bobo a první trumpetista České filharmonie Miroslav Kejmar. Porotci svůj úsudek převáděli na body - 100 bodů bylo maximum, hodnotilo se osm různých aspektů hry: intonace,dynamika, kvalita zvuku, barva , technika provedení, interpretace, celkový dojem, výběr a obtížnost repertoáru. Každý z členů poroty by teoreticky mohl udělit 800 bodů., což by dávalo dohromady 4000 bodů celému souboru. Zdá se, že toto široké bodovací rozpětí usnadnilo rozhodování.

 

Porota, stejně jako každý pozorný posluchač, byla konfrontována s prakticky dvěma způsoby interpretačního přístupu. První, většinový, byl reprezentován muzikanty, kteří do hry dávali srdce s takovou vervou, jako kdyby hráli v big bandu, nebo v symfonickém orchestru. A nijak zvlášť se nezabývali akustikou prostoru, ve kterém se jejich produkce odbývala. Často otřesným způsobem dominovala trubka a tuba. Tuto koncepci můžeme nazvat „ansámblovým symfonismem“, kde převládá síla až krutost. Efekt, který je v daném okamžiku velkolepý, za chvíli již nudí.

Druhý přístup byl přístupem „komorním“, kdy jsou hudebníci spojenci v intimním slova smyslu a dbají, aby způsob jejich hry odpovídal skladebnému stylu a akustice. Základní rozdíl spočívá v použití dynamiky a rafinované kolektivní tónové kultuře, která respektuje harmonickou        a polyfonickou strukturu skladeb. V této menšině se nacházela zejména kvarteta lesních rohů    a trombonů a zvláštní ansámbly, jako např. 4 lesní rohy s tubou.

 

Smutné bylo,že většina souborů nerespektovala bohatou dynamickou škálu a úroveň jejich hry se pohybovala mezi p a ff, v horším případě mezi mf a ff. Přitom jiné technické a hudební parametry by byly možná zajímavé. Velmi pěkná malá aula tělocvičny Leopoldinum s asi stovkou míst skýtala ideální prostor ke komorní hře, jen málo souborů jej však dokázalo využít. Nejčastěji to byl festival decibelů, takže publikumaž na výjimky nejevilo o průběh soutěže valný zájem.

 

V amatérské části se představila 3 smíšená kvarteta, 2 žesťová kvinteta a 3 kvarteta lesních rohů. Ve výběru skladeb se často uplatňoval trochu naivní přístup - díla byla na hranici technických možností, takže hudební stránka nemohla být dotažena. Někteří instrumentalisté se vyjadřují příliš individualisticky - chybí jim smysl pro kolektivní souhru. Občas však došlo na nejvyšší úrovni k příjemnému překvapení.

 

Profesionální kategorie byla reprezentována souborem šesti trubek, ansámblem 4 lesních rohů  a tuby, dvěma smíšenými žesťovými kvartety, kvartetem trubek, třemi hornovými kvartety, čtyřmi kvartety trombónů, kvartetem hlubokých žesťů (2 baskřídlovky a 2 tuby) a deseti žesťovými kvintety. Z více než stovky provedených děl bylo 7 skladeb romantických (Ewald, Gallay), 40 skladeb dvacátého století (neoklasických - Bozza, Arnold, Koetsier, Hindemith atd.), 4 avantgardní kompozice, 50% z celkového počtu byly transkripce.- 15 skladeb renesančních, 17 barokních, 3 klasické, 9 romantických a 10 tanečních/jazzových.

Program souborů byl až na výjimky sestaven konvenčně a až na výjimky nepřinesl žádná interpretační překvapení. Defilovaly tu různé módní popěvky, akademický dixieland, svalnatá         a uhlazená argentinská tanga, hudba z filmů a další populární kousky. I když se kvalita takových aranží zlepšuje,  svědčí o chudobě nebo neznalosti originálního repertoáru.

 

Laureáti

 

1. cena Tyrolský trubkový soubor, Landeskonservatorium Innsbruck (Rakousko, DM 7000)

Brilantní soubor, který úspěšně integroval všechny druhy sopránových žesťů (pikoly, trubky,kornety, křídlovky) podporovaných basovou trubkou a bicími. Mezi šesti mladými trumpetisty jsme viděli Floriana Klinglera , sólotrumpetistu z Hamburku, kterému jsme před dvěma lety předpověděli slibnou kariéru. Kolektivní technika tohoto souboru je velmi pečlivá a muzikalita spontánní. V programu měli dvě premiéry - R. Neumair (nar. 1982) - A struggle for       a love (kontrast mezi břesknými fanfárami a lyrickými částmi) a Jean-Francois Michel (1957) - Choral und Toccata (krásně harmonické barvy, lehce swingová).

 

2.   cena - Ewald Brass Quintet (Maďarsko, DM 4000)

 

Tento ansámbl získal před dvěma lety 1. cenu na soutěži v Narbonne a svými výjimečnými individuálními i kolektivními kvalitami (velmi dobrý zvukový poměr mezi hlasy) úspěšně pokračuje kariéře. Hráli: G.Farnaby - Fancies, Toyes and Dreams, V. Ewald - 1. věta z kvintetu in Des a Bozza - Sonatina. Určitě se museli ptát, proč nezvítězili. Zřejmě to zavinilo nemírné užívání forte, zmatek mezi sílou a násilím, hřích to mládí. Ale rozhodně se jednáo  nejslibnější kvinteto posledních let!

 

3.   cena: Le Quatuor Kimoiz, 4 trombony (Francie, DM 2000)

 

Čtyři skvělí trombónisté pocházejí z třídy Michela Becqueta na CNSM v Lyonu. Muzikálně byli v pořádku, ale snad jim chyběla trocha hravosti a přesvědčivosti na pódiu.

 

Zvláštní cena města Pasova (DM 4000) byla udělena trombónovému kvartetu z Kostariky. Jsou to čtyři hráči vzešlí z živoucí kultury, která dýchá tancem a radostí ze života. Síla přesvědčivosti a jejich neobvyklé a strhující nadšení daly rychle zapomenout na některé technické výpadky. Organizátoři soutěže se spontánně rozhodli ocenit tuto obohacující a těžko zařaditelnou kulturní odlišnost.

......

Verdikt poroty byl přijat s porozuměním, i když jsme si mohli představit i jiné varianty hodnocení  - mnohé záleželo na osobním vkusu. Lze říci, že soutěž v Pasově byla velmi pěkná           a  měla vysokou úroveň. Nakonec připojme zmínku o žesťovém kvintetu z Ruska St. Petersburg Brass, jejichž program, velmi klasický, ale neobvyklý, zářil čistou hudebností a krystalickou virtuozitou.

...

A plány do budoucna? Manfred Herre by si přál podpořit pověst Pasova jako mezinárodního žesťového centra a přitáhnout místní publikum s bohatými posluchačskými zkušenostmi lidové dechové hudby:

„Město nám poskytuje štědrou finanční podporu (od 45 000 DM v roce 1991 do 120 000 DM v r. 1999) a pro příští ročník máme šanci obdržet 150 000 marek. Podpora pan starosty     Williho Schmöllera a dr. Maxe Brunnera není vázána žádnými podmínkami, ale mám pocit, že jiní radní, stejně jako pracovníci pasovského turistického centra zatím nerealizují světový rozměr ani lokální význam, jakého tato soutěž nabývá.“

 

...

Mezinárodní soutěž v Pasově se koná každé dva roky, příští bude v r. 2001. V mezidobí pan Manfred Herre organizuje ještě soutěž daleko populárnější - dechovkovou. Zvány jsou malé orchestry o počtu 12 - 20 hudebníků bavorského nebo českého stylu z Bavorska, Rakouska a České a Slovenské republiky.

 

 

 

© World copyright by BRASS BULLETIN, P.O.Box 576, CH - 1630,     BULLE/Switzerland. S laskavým svolením redakce přeložil pro své žáky Marcel Štroncer. Každá další reprodukce je bez zvláštního svolení redakce zakázána.