Umění komorní hudby

 

Jean-Pierre Mathez

(Brass Bulletin, od č. 113)

 

Objektem našeho zkoumání bude žesťové kvinteto, protože jsou v něm zastoupeny všechny žesťové nástroje a úsilí o vzájemné přizpůsobení musí být zvlášť důkladné. Navíc problémy větších či menších souborů jsou v podstatě stejné. Pro úspěšné založení je prvním předpokladem, aby všichni jeho členové byli na podobné technické úrovni.  Měli by si navzájem rozumět a být přesvědčeni o nutnosti vytrvalého úsilí. Uvědomme si, že kvalita ansámblu je rovna kvalitě jeho nejslabšího člena, tedy dát dohromady  třeba jednoho dva vynikající sólisty s průměrnými hráči a jedním začátečníkem, nemusí být zrovna to pravé.

 Všichni partneři si musí uvědomit, že k seriózní práci nestačí sejít se tři zkoušky před vystoupením. Hodně žesťových souborů takto diletantsky uvažuje - tím se liší od podobných ansámblů pěveckých, smyčcových i jiných. Čím jsou členové souboru informovanější, tím lépe jsou si vědomi účinných technických zdrojů, potřebz kvalitního repertoáru, stylové různorodosti a mnohostranných instrumentačních možností.

Několik důležitých bodů:

n    poslouchat a analyzovat dostupné nahrávky, zdokonalovat čtení partitur a diskutovat o nich s ostatními

n     nalézt vhodné a příjemné místo ke zkouškám, které umožní dokonalou akustickou kontrolu. Kvalitní záznamový přístroj zvýší efektivitu zkoušek - jen pozor, aby nedocházelo k jeho zneužívání.

n     vytyčit si realistické cíle , nehrát před publikem dříve, než je vśledek uspokojivý. + jednohlasně definovat své umělecké zaměření na úrovni dramaturgieu - spíš klasika, populární úpravy, folklór, nebo od všeho trochu?

 

 První zkouška

Od první chvíle je třeba dbát na preciizní analýzu zvuku a jeho barev. Následovat by" měla práce na rozvoji sonority, artikulace a kolektivní intonace. První cvičení má za cíl sjednotit nádechy, utvořit základ spojenectví a přesnosti v nasazování, vyrovnanosti dynamiky (z ppp do fff s crescendy a decrescendy), výdrži v unisonu, kolektivní shodě na každé notě.

Na jednom tónu ve středním rozsahu se snažte  mezzoforte dosáhnout kolektivně precizního, čistého a dobře "umístěného" nasazení. Vyhněte se ukazování nástupů roztrubem, nebo pohybem hlavy - omezte se na soustředěný vizuální kontakt. Zvolená nota musí „spadnout“ u každého v daném okamžiku, ve shodné dynamice, normální artikulaci a bez akcentování. Tempo udává předchozí nádech.

 Pokud jsou nástupy již dokonalé, cvičte totéž se zavřenýma očima, nebo otočeni k sobě zády. Tento způsob je sice podsttatně obtížnější, ale spolehlivě odhalí ty, kteří se s nástupem opožďují, nebo utíkají. Pokud není výsledek tohoto cvičení uspokojivý, začněte v klidu znovu. Popsaný způsob práce můžete uplattnit při cvičení různých intervalů, akordů, nebo rytmických variant. Čím déle a pravidelněji je cvičení prováděno, tím jistější se stává souhra stává.

 

Názor specialisty

Lennart Nord,nar.1962 studoval tubu u Michaela Linda na Akademii hudby ve Stockholmu (1980-84). v letech 1984 - 1996 byl Členem Stockholm Chamber Brass. od roku 1996 hraje v Rozhlasovém symfonickém orchestru v Saarbrückenu. Tamtéž také vyučuje na Vysoké hudební škole. od roku 1999 je členem Ludwigsburger Blechbläserquintett. v r. 2001 nastoupí do Rozhlasovéhosymfonického orchestru v Stockholmu.

Hrát tubu v žesťovém kvintetu je pro mě velká příležitost k uplatnění se v komorní hudbě. Konečně je to, narozdíl od symfonického nebo dechového orchestru prostor k hudebnímu sebevyjádření. V komorní hudbě je nejchoulostivější otázkou vytvoření kolektivního zvuku, ve kterém se barva jednoho nástroje pojí se všemi ostatními. I dnes ješte často slyšíme, jak dvě trubky s tubou zvukově překrývají lesní roh. Dynamicky je potřeba ovládnout celou škálu - od ppp do fff. tajemství spočívá v kontrole dechu. Pro hru forte je zapotřebí pouštět do nástroje dech rychleji, ale ne s větší silou. V takovém případě nelze zapojovat jiné svaly, než k tomu nezbytné - kvalita dynamiky se zlepší. Když se hraje brutálně, máme tendenci svírat krk, a to je nejhorší nepřítel tónu. Naopak hru v pianu zlepšíme pomalejším a "teplejším" vzduchem. Dalším základním elementem je výraz - každý člen souboru se snaží co nejpečlivěji hrát jak svou melodii, tak doprovod. Jako příklad slouží vzorná souhra smyčcového kvarteta. Konečně je třeba mít povědomí o stylu interpretované skladby, jejím výrazu a odpovídající barvě tónu. Některá hudba vyžaduje odlišný zvuk, než se zprvu zdálo. Cílem je nabídnout přesvědčivou interpretaci odpovídající charakteru díla. Potřebujeme-li  barvu poněkud tvrdší, agresívnější, méně uhlazenou, nejsou žádná omezení - důležité však je, aby zvolený způsob hry zůstal pod kontrolou. Co je vždy potřeba mít na mysli - požadavek adekvátního způsobu hry vzhledem k interpretované skladbě.

 

 Kvalita souboru nezáleží jen na individuálních hráčských schopnostech,ale na úrovni kolektivního srozumění. Poté, co partneři definovali svou uměleckou orientaci, zhodnotili, nebo nechali zhodnotit svůj technický a hudební potenciál, je nezbytné, aby dohodlii systematický program společného cvičení, jenž jim umožní zjemnit a sjednotit zvuk skupiny a sjednotit a pochopit soubor artikulací.

Návrh několika užitečných cvičení:

Na počátku zkoušky se pravidelně zabývat těmito rozehrávkami:

- stupnice a rozložené akordy v legátu, pak v détaché a dalších artikulacích, v piánu a ve forte. Postup můžeme obměnit tak, že jeden nástroj hraje slabě, zatímco jiný silně - přitom pečlivě sledujeme kvalitu kolektivního zvuku. Vztah dynamik se může měnit - například dva hrají piáno, tři forte.

-.práce na sjednocení katalogu artikulací je velmi důležitá pro stejnorodost a průzračnost interpretace. Cvičte zpočátku jednu notu v různých artikulacích (a různých dynamikách) - staccatu, staccatissimu, sostenutu, sfz, atd. na stupnicích i arpeggiích.

-kontrola „průzračnosti“ akordů a jejich obratů: Pro začátek držíme durový akord. Po jeho vyladění každý z hráčů v předem určeném pořadí zesiluje a zeslabuje svůj akordický tón. Co způsobuje například zesilující se tercie?

-jak se naladit, jak zlepšit intonaci? Jednoduchý trik: Soubor si vybere akord, stabilně jej drží a jeden člen po druhém se „baví“ tím, že posunuje intonaci nahoru a pak dolů. Tato hříčka umožní nalézt evidentně nejčistší znění akordu a demonstruje vliv jednoho hráče na kolektivní intonaci..

Jakmile se tyto záležitosti začnou zapisovat do vědomí a paměti členů souboru, můžeme přistoupit ke studiu jednoduché skladby, například chorálu. Snažíme se porozumět její melodii, harmonii, polyfonii stejným způsobem, jaký byl popsán při rozehrávání.(vyrovnat akord s +/- tercií, zesílit interval, sjednotit dynamiku atd), až docílíme přirozenosti znění, kdy každý hlas hraje svou roli v celku. Pokud má některý z nástrojů sólo, dbáme, aby se nemusel prosazovat silou, jednoduše jej mějme na vědomí.

Klíčem ke komorní interpretaci je komorní kultura zvuku. Žesťové kvarteto nebo kvinteto není symfonický orchestr či bigband. Forte a fortissimo jsou v hudbě totéž, co sůl v gastronomii - nesmíme jí plýtvat, abychom nepřehlušili všechny ostatní chutě.

 

Názor specialisty- Michel Barré. trumpetista Quintette Magnifica.

Utvořit kvinteto znamená dát dohromady pět lidí, kteří si rozumějí umělecky, ale hlavně lidsky.Musí mít radost ze společné hry, musí být schopni spolupráce při koncertech, natáčení, zkouškách, přípravě na soutěže. Už na začátku je třeba stanovit úroveň požadavků a  dlouhodobý cíl. K  těmto otázkám se pravidelně vracet ve společných diskusích. Nedělat to jako ostatní, najít vlastní identitu, osvojit si repertoár, který vyhovuje ansámblu.

 Na mistrovských kursech, které často dáváme, konstatujeme, že mladé soubory se často pouští do příliš obtížného repertoáru, který nejsou schopni celkově zpracovat. Nestačí totiž jen zahrát noty...

Prvořadým je hledání homogennosti. K tomu co bylo velmi dobře řečeno v minulém čísle dodávám, že je užitečné zkoušet po skupinách - dvě trubky, trio hlubokých nástrojů. Trumpetisti si musí vybrat nást.roj, pracovat na frázování, artikulacích, détaché, dynamice... Hluboké trio musí najít stejnorodost intonace, dynamiky a frázování.

Hledisko Christopha Müllera, trombonisty ze švýcarského souboru Quinario:

„Soubor není shromážděním pěti sólistů, ale kolektivem, ansámblem. Každý z hráčů se musí vtělit do společné hmoty. Ve kvinteta vidíme často takový případ u lesního rohu bojujícího proti rovnému zvuku trubek. Zatím by měl plnit roli spojovacího článku mezi horními a spodními nástroji a zajišťovat stejnorodost skupinového zvuku.

Práce  na skupinovém zvuku je delikátní úkol. Lesní roh musí produkovat tón dosti mohutný, aby se vyrovnal dalším nástrojům, ty se však musí naučit hrát natolik potichu, aby slyšely jeho zvuk. Tuba zatěžkává a zavírá zvuk ansámblu, bylo by dobré mít malý model.

Také repertoár má vliv, a to rozhodující, na zvuk kvinteta. My jsme se nad tím velmi zamýšleli při interpretaci soudobých děl. Tato práce vyžaduje velkou pečlivost  ve zvukové vyrovnanosti, ladění, musíte objevit velkou paletu barev. Zvuk našeho ansámblu se vyvíjel dlouhá léta díky nezměrné trpělivosti a vzájemným ohledům. Každá a každý z nás je vázán lidskými i uměleckými vztahem. Když jsme stále spolu, brzy se odhalí klady a zápory každého z nás - jedná se tedy o uplatnění trumfů a potlačení slabostí,

Komorní hudba nemá pouze hudební dimenzi, ,jde tu o kolektivní mezilidské dobrodružství. A právě tato „lidská“ zkušenost se stala základním motivačním prvkem našeho ansámblu. Není nic příjemnějšího, než dělat muziku s přáteli.“

 

Quinario Brass Lucerne  vzniklo v roce 1993 ze studentů Vysoké hudební školy v Lucernu. Dnes je to i v zahraničí velmi žádaný soubor Formace se vyznačuje jasnými a originálními způsoby, jak můžeme slyšet na jejich CD  „Developmens“. Na programu jsou soudobá originální díla švýcarských skladatelů, jako jsou Tadeusz Kassati -  Malá pouliční hudba, Jost Meier - ,Pentagramm , Dieter Amman - Developments, Peter Benary - Sonatine, Daniel Schnyder - Malá kniha písní, Mark Hunziker - Windspiel.   

 

Způsob práce v souboru Spanish Brass Luur Metalls

 

Během týdne kdy nejsou koncerty, pracujeme od pondělí do pátku od 9 do 14 hodin. Nejméně půldruhé hodiny věnujeme technice ansámblové hry. Nikdy se nerozehráváme každý sám. Individuální rozehrávání každého z nás jsme adaptovali do částí rozehrávání v kvintetu. Je to naše „tajemství“ pro rozvoj jednoty, porozumění, kolektivního znění a dalších a dalších záležitostí.

 

Nejdříve se procházíme po pedálových tónech - pomáhá to zlepšit zvuk a vytvořit naši originální barvu. 10 - 15 minut v unisonu sestupujeme ze středního rejstříku do hlubokého. Poté pokojně vystoupáme nahoru v septimových intervalech., každou sérii zakončíme septakordem, nebo hrajeme v piánu a legátu stupnice až do horního rejstříku. Pak pracujeme na artikulacích, také v septakordech, nebo hrajeme v rozmanitých artikulacích stupnice  (20 až 30 minut). Práce pokračuje Clarkovým cvičením flexibility. A končíme dvacetiminutovkou intonačních cvičení v sekvenci, kterru jsme vymysleli - stále septakordy - velké, malé, dominantní atp. Pečlivě dbáme, aby se naše cvičení nestala monotónními, proto je stále obměňujeme a vymýšlíme nová.

 

Nejdůležitější je být na koncertě čerstvý, proto v den koncertu nepracujeme Hodinu před koncertem se rozehráváme, 30 minut trvá zahřívání a další půl hodiny hrajeme arpeggia od spodního rejstříku v septakordech až do výšek, několik artikulací a intonačních cvičení