Někteří žesťoví hudebníci hrají od začátku na svůj nástroj krásným tónem, jiní potřebují pro rozvinutí zvuku více času. Pojednáme zde o základních faktorech, které určují optimální kvalitu tónu.

 

Tón vytváří člověk, nikoli nástroj

 

Zvuk žesťových nástrojů vzniká v ústní dutině. Hudební nástroj tento zvuk vytvořený vibrací rtů zesiluje a přidává mu estetickou kvalitu. Rozlišujme dva instrumenty: „instrument A“ tvoří tělo - plíce, průdušnice, dutina ústní, jazyk, zuby a rty; „instrument B“ je vnější hudební nástroj, jehož činnost je umožněna aktivitou „instrumentu A“. „Instrument A“ je důležitější.

 

 

 

 

    Různé úhly hry

 

Asi jste již zpozorovali, že hudebníci drží nástroj různým způsobem. Zvláště to můžeme vidět u trumpetistů - někteří jej sklánějí k zemi, jiní drží trubku více či méně šikmo. Příčiny těchto rozdílů často nejsou známy. Svislý úhel nástroje k hudebníkovi je dán polohou horních a dolních zubů při hře.

 

 

 

      Skus (okluze)

 

Skousněte čelisti přirozeným způsobem. Stoupněte si před zrcadlo, roztáhněte koutky úst do úsměvu a uvidíte, jak do sebe zapadají vrchní a spodní zuby. Na obrázku si všimněte čtyř různých typů okluze (A - D). Který typ je váš? Typy A a B jsou běžné u Evropanů, typy C a D se vyskytují zejména v Asii.

 

 

 

 

 

 

 

 

Další obrázek ukazuje pohled z boku. Všimněte si, čím jsou od sebe jednotlivé typy odlišné.

 

 

                                         A                     B                   C                   D

 

 

Volný průchod

 

Když zvedáme něco těžkého, máme sklon stisknout zuby. Naopak když jsme uvolnění, horní a dolní zuby se nedotýkají. Prostor, který mezi zuby takto vznikne (asi 1 mm) pojmenujme „volný průchod“. Při hře na nástroj je prostor mezi zuby horní a dolní čelisti větší, než „volný průchod“.

 

 

 

  Směr vzduchového sloupce

 

Při výdechu proudí vzduch z plic přes průdušnici a ústa. Vzduchový sloupec probíhá nad sulcus medianus linguae ve směru za přední zuby.


 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

Další obrázek ukazuje úhel vzduchového sloupce u různých typů skusu.

Úhel takto zformovaného vzduchového sloupce závisí na úhlu mezi vrchními a spodními zuby.

Co se stane, drží-li hráč se skusem typu D nástroj pod úhlem, který přísluší hráči typu A? Když je nástroj držen v úhlu 90° a vzduchový sloupec proudí pod úhlem 60°, je vibrace rtů omezena. Za těchto podmínek nemůžeme doufat v dobrou kvalitu tónu.

 

Ideální je, když se úhel držení nástroje uzpůsobí úhlu proudění vzduchu mezi horními a dolními zuby. Dosáhne se tak optimální retní vibrace.

 

 

Vodorovný úhel

 

Až dosud jsme mluvili o vertikálním úhlu nástroje, je však třeba analyzovat i úhel horizontální. Tato veličina je dána tvarem zubního oblouku. Rozeznáváme sedm základních typů okluzí, ale detailní tvar zubní arkády je, stejně jako otisky prstů, individuální. Proto nemůžeme zobecňovat a každý hráč si musí najít  vyhovující způsob držení nástroje sám.

 

 


 

 

Vodorovný úhel držení nástroje je určen individuálním tvarem zubního oblouku. 

 

Svislý úhel držení nástroje je určen typem skusu.


 

 

 

 

Hra na žesťové nástroje je podmíněna užíváním speciálně cvičených svalů

 

Tlak a rychlost proudění dechu jsou závislé na napínání svalů. Nátisk, tento obecný termín pro tvářový aparát vytvářející tón na dechové nástroje, není nic jiného než svazek svalových vláken, jenž se účastní vibrace způsobené řízeným dechem (tj. vzduchovým sloupcem). Chvění je následně zesíleno nástrojem, ale jeho prvotní příčinou je  přesná svalová souhra.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Myologie

 

Myologie je nauka o svalech. Jejím průkopníkem byl Leonardo da Vinci - ve svých dílech usiloval o věrnou reprodukci krásy lidského těla. Poznatky myologie využívají např. i módní návrháři.

 

 

Hladké a příčně pruhované svalstvo.

 

Studium svalstva zapojujícího se do hry na žesťové nástroje bylo až dosud jen povrchní, uveďme teď více podrobností.

V lidském těle najdeme dva typy svalů: svalstvo kosterní - příčně pruhované, jehož kontrakce jsou řízeny vůlí a které zabezpečuje tělesný pohyb, a svalstvo útrobní (viscerální), jehož funkce je řízena reflexivně, nevědomky (trávicí trubice, stahování zornic atd.).

 

 

Svalová struktura nátisku

 

Existuje dvojí svalová činnost - napínání (kontrakce) a uvolňování (relaxace):

 

 Skupiny svalových vláken různé velikosti zajišťují rozmanité funkce. Známe tři druhy příčně pruhovaného svalstva:

1.  Svalstvo kosterní. Je oběma konci spojeno s kostí. Díky němu například zvedáme předměty, nebo pohybujeme trombónovým snižcem.

 

2.  Svaly upevněné na jiné svaly. Jsou méně odolné, ale mohou být posilovány zvláštním cvičením. Nátisk se skládá především z takových svalů.

 

3.  Jemné svaly. Jsou spojnicí od jiného svalu k pokožce. Tyto svaly řídí například výraz tváře a též se účastní nátisku.

 

 Na obrázcích vidíme zprava tvar svalu během kontrakce. Horní část zobrazuje isotonický stav svalového stahu - bod B se přitahuje k bodu A, sval se stahuje a zvětšuje se jeho objem. Spodní obrázek ukazuje stav isometrický, kdy body A a B zůstávají stabilní, zatímco sval se stahuje a nezvětšuje svůj objem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Párové svaly a jejich nátisková funkce

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nátisku se účastní celkem 11 párů svalů:

1.   Orbicular oris - kruhový sval ústní je pro nátisk nejdůležitější. Účastní se zavírání úst, sešpulení a vzniku tónových vibrací. Je to jemný sval pod rty.

2.   Zygomaticus major - velký sval lícní je ze svalů úst nejvyvinutější. Má cylindrickou formu a směřuje z vnitřku lícní kosti do rtů a slouží ke zvedání koutků. Pro žesťaře má velkou důležitost.

3.   Zygomaticus minor - malý sval lícní se táhne před lícní kostí k pokožce horního rtu.

4.   Levator labii superioris - zvedač horního rtu směřuje z vnitřní partie horního rtu k jeho pokožce.

5.   Levator labii superioris alaeque nasi  - zvedač horního rtu a nosu je situován u nosu a probíhá souběžně s předešlým svalem.

6.   Levator anguli oris - zvedač koutků  je mocný, ale při hře se téměř nepoužívá.

7.   Musculus risorius - sval smací má formu štíhlého trojúhelníku. Tlačí okraj  spodního rtu dozadu a užívá se i při žesťové hře.

8.   Musculus buccinator - sval trubačský tvoří hlavní část tváře - táhne se od konce tváře ke rtům. Zabezpečuje zavírání úst, pro hru je důležitý zejména u nástrojů s velkým nátrubkem.

9.   Depressor anguli oris - stahovač koutku. Jedná se též o trojúhelníkový sval. Vychází z horní části čelisti a upíná se na pokožku horního rtu.

10. Depressor labii inferioris - stahovač dolního rtu má hranatější formu a pne se od čelisti ke kůži spodního rtu. Táhne spodní ret dolů. Nátisku se neúčastní.

11. Mentalis - brada. Tento sval začíná před dolní čelistí a končí úponem na pokožce brady. V nátiskovém procesu hraje malou roli.

 

 

 

 

 

 

 

Hlavní nátiskové svaly

 

Nátisk tvoří čtyři páry svalů a dalších sedm spolupůsobí. S nátrubkem je v přímém kontaktu Orbicular oris. Obrázek ukazuje čtyři základní svaly a jejich interakci (kosti černě, svaly šrafovaně).

 

 

Umístění nátrubku

 

Je zřejmé, že nejlepší umístění nátrubku je uprostřed rtů. Pokusme se pro toto tvrzení najít objektivní argument. Ve vývoji lidského plodu se rty formují při diferenciaci tkání. V tomto stádiu jsou tlusté, jemné, plovoucí, měkké. Už tehdy jsou schopny kmitat, ale pouze ve svém středu. Obsahuje-li nátisk tuto část měkkých rtů, pak nejvhodnější místo pro nátrubek je v jejich centru. Existují samozřejmě výborní hudebníci, kteří centrální umístění nepřijali - v těchto případech může jít o:

a/ nepravidelnost v růstu předních zubů

b/ nepravidelné nebo chybějící zadní zuby

c/ nevyvážený lícní sval (zygomaticus major)

d/ zlozvyk.

 

Pokud hudebník našel uspokojivé, i když nevycentrované umístění, není nutné měnit jeho polohu.

 

 

Vibrace rtů v nátrubku

 

Který ret v nátrubku kmitá? Horní, spodní nebo oba? Nikdy jste se tímto jevem nezabývali?

Určitě jste zkoušeli hrát na hřeben pokrytý dvěma lístky papíru - to je příklad rovnoměrného rozdělení vibrací.Velký i malý buben potřebují k chvění také dvě kůže.Tympán je schopen produkovat  dokonce silnější zvuk, ale kůži má jen z jedné strany.

Pro analýzu retních vibrací hráčů na žesťové nástroje jsem použil elektromyogram na bázi EKG - zobrazuje kmitání ve vztahu ke svalovým změnám. Zjistil jsem, že horní ret vibruje minimálně dvakrát víc než spodní.

 

Jako konzultant u výrobce počítačů jsem učinil jinou zkušenost. Vyrobili jsme „umělý gumový nátisk“,  připojili malý nátrubek s trubicí a roztrubem, a tuto konstrukci jsme poháněli stlačeným vzduchem. Po mnoha neúspěšných pokusech jsme přišli na to, že optimální vztah mezi chvěním horního a dolního rtu je 9 : 1. To je, pokud vím, v tomto směru dosud jediná objektivní zkušenost.

 

Práce s nátiskovým přístrojem je jedna věc, skutečnost však druhá. Svůj poznatek jsem si proto ověřoval u několika amatérských i profesionálních hudebníků - tentokrát jsem se při hře lehce prstem dotýkal jejich retních koutků. Ukázalo se, že kmity horního rtu se ihned zastaví, kdežto spodní ret vibruje i po doteku. I při reálné hře tedy platí poměr 9 : 1 mezi vibrací horního a spodního rtu.

 

Během hry může v krajině úst docházet k závažným změnám. Možná ani zubní lékaři si jich nejsou vědomi, protože většinu jejich klientů tvoří pacienti, kteří používají úst pouze k mluvení, jedení a dýchání. Ordinace se zabývají hlavně odstraňováním funkčních poruch a estetickými zlepšeními. Proto se mohou ve vztahu k hráči na žesťový nástroj dopustit řady omylů.

 

 

Horní a dolní čelist

 

Horní čelist je pevná a nemůže se pohybovat. Spodní čelistí pohybujeme při jídle, řeči a hře na dechové nástroje. Známe pět druhů pohybu: otevření, zavření, předsunutí, zasunutí a  boční pohyb. Poloha dolní čelisti není stejná při hře na různé nástroje. Rozdíl je ve velikosti otevření a v pohybu dopředu-zpět.

 

 

Požádal jsem dvacet hudebníků, jak profesionálních tak amatérských, aby se propůjčili k následujícímu pokusu. Pořídil jsem rentgenové snímky pohybů čelisti během jejich hry. Výsledek vidíme na následujícím obrázku. Zjistil jsem například, že velmi podobnou pozici čelisti mají při hře trumpetisté a flétnisté.

 

 

 postavení v klidu               flétnista                       trumpetista                 jednoduchý plátek             dvojitý plátek

Chrup - součást nátisku

 

Tvrdé součásti „instrumentu A“ jsou čelisti a zuby. Zuby jsou v přímém kontaktu s dechem a ovlivňují jeho průchod, protože slouží jako opora nátisku.

 

Během své kariéry může hudebník libovolně střídat „instrumenty B“, ale zuby nikdy nenahradí. Každý chrup léty dozná určitých změn. Co se však může stát hráči na žesťový nástroj?

 

1.  Pokud je tlak nátrubku na zubní tkáň příliš silný, způsobí postupnou dentální degradaci, dochází ke zhoršení hry, potížím s dechem, nasazením, vazbami, trylkováním.

2.  Přehnaný tlak může zapříčinit narušení tvaru zubního oblouku. Hudebník pozoruje změnu pozice nátrubku, vrchní rejstřík je obtížně dosažitelný, zhoršuje se kvalita tónu a détaché.

 

 

Tyto dva jevy se mohou vyskytnout současně. Pro hráče je nezbytné se s těmito problémy rychle vypořádat. Nejlepším prostředkem proti eventuálním potížím s chrupem je pořízení zubního otisku, který má být zhruba každý druhý rok aktualizován. Otisk by měl každý hráč pečlivě uschovat a v případě kazu nebo zlomení zubu jej přinést s sebou k dentistovi. Systematicky upozorňujte svého zubaře na to, že hrajete na dechový nástroj a chrup je pro vaši hudební aktivitu nezbytný.

 

Sebemenší deformace zubního oblouku může během let citelně uškodit technickým zdrojům hráče. Situace se upraví až obnovením původního stavu. Hudebníci, kteří mají za sebou dlouhou kariéru a nevlastní otisk, si však původní postavení svých zubů už nepamatují. V těchto případech má zubař před sebou zvlášť obtížný úkol. Z vlastní zkušenosti vím, že může trvat velmi dlouho, než je žádoucí tvar nalezen.

 

 

Vnější kontrola chrupu je neúplná, pokud není pořízen jeho rentgenový snímek (ten by měl hráč také uschovat). Rentgen je zvlášť užitečný pro odhalení zubních kazů, nebo skryté paradentózy. Ukáže stav zubních kořenů, poškození kosti nedostatkem hygieny nebo přílišným tlakem.

 

 

 

 

 

 

 

Magická střední linie

 

Střední čára prochází celým tělem a u zubů je zvlášť dobře viditelná. Sevřeme-li čelisti proti sobě a podíváme-li se  do zrcadla, uvidíme symetričnost skusu. Kde se  nalézá „střední čára“?

Obrázek  ukazuje, že neprochází vždy středem chrupu (šipky ukazují směr výchylky).

 

 

Všimněte si, jak je to ve vašem případě. Pozorujte také, co se stane, když čelisti mírně pootevřete do pozice při hře. Možná zjistíte, že se herní poloha bude ve svislé ose lišit od postavení ve skusu. Jinak řečeno, dolní čelist se při hraní nepohybuje jen nahoru a dolů, ale také do stran.

 

 

Nervová dysfunkce

 

I ten nejlepší hráč je limitován výdrží nátisku - jakmile překročí určitou mez, začne „kiksat“. Únava vyžaduje odpočinek, jímž se nátisk regeneruje. Ve výjimečných případech však relaxace nepomáhá. Může to být způsobeno nervovým postižením, které je vždy velmi závažné. Lékařská literatura pojednávající o „tvářových paralýzách“ je obsáhlá. Jedním z nejčastějších příznaků neurologických obtíží je tzv. Bellova paralýza, jejíž původ není znám. Tato dosti běžná nemoc se snadno léčí pomocí hormonů, ultrazvukem a masážemi.

 

Bellova paralýza má pět stádií podle závažnosti. Nejlehčí forma má název neuropraxie; je způsobena narušením krevního zásobení dané oblasti a postihuje vodivost nervů. Poškození nervového vlákna se může projevit paralýzou, kterou nelze překonat pouhým odpočinkem.

 

 

Lícní nervstvo 

 

Lícní nerv je zodpovědný za výraz tváře. Na fotografii vidíme pacienta s obrnou pravé části obličeje, levá část je zdravá. Většina pacientů s tímto postižením se vyléčí za tři až šest měsíců.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ilustrace ukazuje nervový systém obličeje. Hlavní nerv vychází z mozku lícním kanálem přes lebeční kost a dělí se na čtyři větve.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Problémy způsobené nepravidelným chrupem

 

Vytrvalost a trpělivost jsou často nejúčinnějšími léky hudebníka deprimovaného obtížemi při normální hře. Pokud však těžkosti přetrvávají, měl by prověřit, jestli jejich původ není v nepravidelném oblouku předních zubů. Frontální chrup má zásadní důležitost, protože ovlivňuje členění dechu a poskytuje oporu rtům, které chvěním tvoří tón.

 

Nepravidelné zuby mohou způsobit problémy například ve vazbách, trylcích, intonaci, vysokých tónech, nasazení jazyka nebo výdrži .Některé nepravidelnosti zubního oblouku mohly být způsobeny neopatrným cvičením na nástroj v dětství. Děti, které začínají hrát až mezi deseti a dvanácti roky, kdy už mají všechny mléčné zuby nahrazeny definitivními, trpí touto deformací vzácně. Pokud však tyto problémy mají, měly by podstoupit ortodontickou léčbu, a já bych jim navíc doporučil, aby během tohoto času přestaly úplně hrát.

 

 

Kovové adaptéry

 

Známe i jiné druhy léčby. Jeden spočívá v aplikaci pevného kovového adaptéru, jenž zaplní prázdný prostor mezi zuby a uvolní tak vibraci rtů.

 

 

Obrázek ukazuje nepravidelnosti chrupu jednoho trumpetisty.

 

 

 

 

 

 

 

 

 Na dalším obrázku vidíme tentýž chrup s adaptéry.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Samotný adaptér:

 

 

 

 

 

 

 

 

Ligatury pomocí kovového adaptéru umožňují obnovit pravidelnost zubního oblouku, aniž by poškozovaly chrup. Jednoduché přípravky se mohou vyrábět i z plastiku, dají se vyjímat a dále na žádost hráče upravovat. Díky ligaturám se mnoha hudebníkům zlepší výdrž i vysoký rejstřík.

 

 

Přehnané čistění zubů

 

Pravidelné čistění zubů je nezbytné k zajištění dobré ústní hygieny. Ale co stane, když to s čištěním zubů přeháníme ?

 

Zubní sklovina je nejtvrdší látka v lidském těle, ale i  čistění ji může časem narušit. Ve vertikálním směru způsobuje stažení dásní, což má za následek odhalení krčků.

 

   normální stav                     pohyby kartáčku                      stažené dásně                       mezera mezi zuby

 

Léčil jsem dva pacienty, trumpetistu a hornistu - oběma bylo více než 40 let, nazvěme je  pan T. a  pan H. Oba si stěžovali na obtíže ve hře retního legáta a na hru ve forte. Poté co jsem je prohlédl, byl jsem překvapen konstatováním, že oba dva mají odkryté krčky na dvou horních zubech. Jejich problém byl způsoben přílišným čistěním. Pan T. měl takový strach z  jiných zubních problémů, že si čistil zuby 5 minut po každém jídle tvrdým kartáčkem. Pan H. jevil příznaky charakteristické pro paradentózu, která byla způsobena stejnými problémy. Vyplnil jsem prostory mezi zuby pryskyřicí a  jejich problémy byly odstraněny.

 

I nepatrné poškození  dásní může způsobit zeslabení tlaku vzduchového sloupce a dotkne se i kvality retního chvění.

 

 Vzduchové kapsy

 

Přílišné čistění v  horizontálním směru často rozšiřuje otvory mezi bočními zuby a stoličkami těsně u linie dásní. To by mohl být problém těch, kteří hrají na nástroje s velkým nátrubkem. Vzduch uniká mezi zuby a nafukuje tváře (viz obrázek - šipky ukazují místa, kde vzduch uniká) -  trpí tak jakost retních vibrací, intonace. Hráč cítí, že není něco v pořádku a může si tak způsobit i psychický problém. Potíž se špatným čistěním zubů tkví v tom, že se činnost zautomatizuje a nemyslíme na ni. Zlozvyk odstraníme, když že si celý proces čistění budeme vždy uvědomovat.

 

Vliv nepravidelného utváření bočních zubů na žesťovou hru

 

Co se tváří týče, existují dva způsoby hry. Někteří instrumentalisté - např. Dizzy Gilespie tváře uvolňují nebo nafukují, vibrací rtů je dosahováno díky dechové opoře a tlaku nátisku. Běžnější metoda však spočívá v kontrakci všech okolních svalů a nenafukování tváří.

 

Léčil jsem hráče, kteří netrpěli žádnou nepravidelností předních zubů, ale stejně měli ve hře problémy. Obtíž spočívala v nepravidelném tvaru linie bočních zubů, např. vybočení jednoho nebo více zubů dovnitř. Zjistil jsem, že laterální oblouk chrupu má velký význam ve hře na

žestě s větším nátrubkem (eufonium, trombón, tuba).

trubka, lesní roh                  trombón, eufonium                              tuba

Pokud není pravidelný, vyskytují se tyto obtíže: nevýrazné a zpožděné nasazování tónu, pocit nepravidelnost ve tvářích a jejich nafukování, tlustý tón, únik vzduchu a slin mezi rty.

 

 

Obrázek ilustruje dva prostory v ústech, které obsahují vzduch. Největším je Cavum oris proprium (tj. vlastní dutina ústní). Menší je Vestibulum oris  mezi rty a čelistmi.

 

Obvykle se  tomto prostoru nachází jen málo vzduchu. Ale pokud jsou boční zuby nakloněny, může se tato dutina nafukovat - vzduch z Cavum oris proprium uniká do Vestibulum oris. Výsledkem je zpoždění začátku tónu, špatný zvuk a únik vzduchu.

 


 

Pomoc je stejná jako u předních zubů. V krajních případech extrahuji zuby nebo zubní nervy, potom brousím nepravidelnosti, abych obdržel normální profil. V jiných případech používám pro ucpání volného prostoru nehybné adaptéry. Na obrázku vidíme umístění tohoto adaptéru.

 

 

Zubní nepravidelnosti a hra na žesťové nástroje

 

Od jednoho bývalého hudebníka z vojenského orchestru jsem se dověděl, že jejich dirigent měl ve zvyku určovat nováčkům nástroj podle tvaru jejich chrupu. To mě přimělo zformulovat základ mé teorie, podle které jsou zuby částí „instrumentu A“. Vždycky jsem si myslel, že lidé, kteří mají nepravidelný chrup, nemohou hrát na žesťový nástroj. Poté mě požádal o pomoc jeden mladý muž s velkým zákusem. I přes svůj handicap si přál hrát na trombón.


 

 

Za svou dvacetiletou praxi jsem neviděl podobný případ. Čekal jsem, že bude nemožné takto na nástroj hrát. Normálně mají totiž žesťaři při hře lehký předkus.

 

 Vyrobil jsem adaptér, který vidíte na horních zubech.

 

 

Pacient jej nějaký čas zkoušel a zaznamenal pronikavé zlepšení. Za dva měsíce hrál o oktávu výše. Získal krásný tón. Už po půl roce zvládl celý rozsah tenorového trombónu a skončil jako premiant třídy.

 

Pokud adaptér v takovém případě nefunguje, máme ještě možnost vytrhnout všechny vyčnívající zuby a nahradit  je můstkem. Můstek však mění bod dotyku jazyka. Jestli ani tato léčba nepomůže, budoucnost hráče je definitivně ukončena.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  Střední prostor

 

Když  jsem na počátku 50.let studoval na vysoké škole, dozvěděl jsem se od jednoho z kolegů, který mluvil s některými hráči, že se jejich hra zlepší, když vyrovnají prostor mezi oběma čelistmi. Nikdo zatím nepojmenoval tento umělý prostor mezi předními zuby, já jsem jej nazval „střední prostor“.

 

 

Pilování zubů

 

Zjistil jsem, že známí instrumentalisté mají tolik středního prostoru, aby mohli hrát pohodlně a přesně. Hudebníci ke mně začali chodit, aby si nechali zuby zpilovat. Jeden z nich mi řekl, že se mu tón zhoršil poté, co se mu zavřel střední prostor. A že tedy potřebuje znovu tento prostor otevřít.

 

Ptal jsem se mnoha hudebníků, v čem spatřují výhodu středního prostoru. Žádný mi nedal logickou odpověď. „Funguje to“. To je všechno co mi mohli říci. Tak jsem tedy na to musel  přijít sám. Zanedlouho jsem pro jednoho slavného trumpetistu vyrobil umělou horní čelist. Než byla připravena definitivní protéza, zhotovil jsem mu z akrylátu dočasné zuby. Poprosil jsem ho, aby s nimi zkusil hrát. Výsledek byl žalostný. Aniž jsem mu cokoliv řekl, odstranil jsem 1/3 mm materiálu z odlitku a požádal jsem ho, ať znovu zkusí něco zahrát. S překvapením konstatoval, že hraje lehčeji než doposud.

 

Při této příležitosti jsem uskutečnil tři pokusy:

1.  Střední prostor byl z půli zaplněn a zbytek byl otevřený.

2.  Střední prostor byl otevřený až k dásním.

3.  Střední prostor byl otevřený od spodní části zubů až do 2/3 jejich výšky, a dále zaplněn.

 

Třetí pokus byl nejúspěšnější. Definitivní umělé zuby jsem připravil tak, aby střední prostor odpovídal trumpetistovým požadavkům.

 

 

 

 

 

Vysvětlení

 

Vzduchový sloupec vychází z plic přes průdušnici, dutinu ústní, Vestibulum oris a zuby, rozechvěje rty v nátrubku a vytvoří tón (viz obr.na předchozí straně). Nepravidelnosti v utváření předních zubů způsobují problémy ve tvoření tónu. Střední prostor pomáhá ovládat vzduchový sloupec směřující z dutiny ústní do středu nátisku a dovoluje jej využít co nejefektivněji.

 

 

Rizika spjatá s broušením zubů

 

Zpilování zdravých zubů není řešením bez nevýhod. Obroušení porušuje sklovinu, a to zvyšuje nebezpečí vzniku nebo rozvoje zubních kazů.

 

 

Stáří a problémy s chrupem

 

Délka života je vyšší než kdykoliv v historii. Hudebníci mohou hrát až do pokročilého věku, ale měli by si být vědomi problémů s chrupem, které jsou se stářím spojeny.

 

 

Známky stáří

 

Příznaky stárnutí se mohou objevit již po třicátém roce věku. Změny pozorujeme na pokožce, vlasech a ... na zubech. Časem mohou spodní přední zuby pod tlakem jazyka vystoupit dopředu a to donutí horní zuby ke stejnému posunu - viz obrázek.

 

 

U hráčů na žestě mohou zuby též ustupovat dozadu pod tlakem nátrubku. Obvykle jsou změny pomalé, takže si je člověk uvědomí, až nastanou vážné problémy. Starší instrumentalisté si stěžují, že jejich zubní oblouk už není tak pravidelný jako dřív a též držení nástroje se změnilo. Trpí bolestmi dásní, mají problémy ve vysokém rejstříku a výdrži. Myslí si, že by měli přestat hrát a že jim nemohu pomoci.

 

Běžná ortodontická léčba se zde nedá použít, protože může být oslabena kostní struktura základu. Nejlepším doporučením proti pohybům zubů jsou rovnátka, která by se měla používat alespoň dvě hodiny denně. Aparát je zpočátku špatně snášen, ale pacient přivykne. Pokud zpozorujete, že musíte měnit úhel hry, protože se vám pohybují zuby, neváhejte svého zubního lékaře o tento aparát požádat.

 

 

Mechanismus nasazení

 

Jazyk je nám tak vlastní, že si většina z nás ani neuvědomuje jeho nezastupitelnou funkci. Jaká je role jazyka? Za prvé - dává nám prožitek chuti, za druhé - dopravuje potravu k zadním zubům a pomáhá ji žvýkat a polykat. Je nezbytný pro mluvení, pískání a samozřejmě pro žesťaře je nezbytný k nasazení tónu. Jazyk je nesmírně ohebný a má stejné pocity na dotek, bolest a teplotu jako ostatní orgány.

 

Jazyk se nachází v dolní části dutiny ústní, je tvořen třemi částmi: Apex linguae, Corpus linguae, Radix linguae. Na povrchu jazyka uprostřed je rýha, která se jmenuje Sulcus medianus linguae. Jazykové svaly (Musculi linguae: M.genioglossus, M.hyoglossus, M.styloglossus, M.glossopalatinus) utvářejí Radix linguae  a jsou spojeny s okosticí.

 

 

Úloha jazyka při řeči

 

Vzduch z plic rozechvívá hlasivky. Vzniklé zvukové vlny procházejí napříč hrtanem, dutinou ústní a nosní. Barva zvuku je ovlivněna tvarem a velikostí těchto dutin, rozměry jazyka a zubů. Jazyk a rty přeměňují tyto zvuky ve slova. Pokud má dospělý obtíže s jasným vyslovováním, může to být z těchto fyziologických důvodů:

1.  Jazyk je příliš vzadu (retropulze). Člověk, který má tyto problémy není schopen hýbat jazykem rychle.

2.  Příliš velký jazyk. V tomto případě jazyk přesahuje oblouk chrupu, obtíže při vyslovování jsou časté.

3.  Zkrácené frenulum. Pod jazykem se nachází frenulum linguae (viz.obr) - ligament, který spojuje jazyk se spodní částí dutiny. Normální vzdálenost špičky jazyka od frenulum je nejméně 15 mm. Pokud je vzdálenost kratší, objeví se potíže při výslovnosti.

 

Většina z těchto problémů může být léčbou odstraněna.

 

 

Dechové nástroje a nasazení jazyka

 

Obyčejně, při řeči, si nejsme pohybu jazyka vědomi. Ale při nasazování tónu jej musíme pečlivě kontrolovat. Existují tři druhy nasazení:

 

1.  nasazení apexem. Provádí se špičkou jazyka a vyhovuje běžnému staccatu a akcentům. Většina hudebníků používá slabiky jako „Ta“, „Tu“ nebo „Ti“, čímž se špička jazyka dotýká předních horních zubů.

2.  nasazení corpusem jazyka. Tento druh nasazení je jemnější a slabiky „Da“ nebo „Du“ jsou užívány tam, kde se jazyk dotýká nejvyššího bodu na patře. Kombinace těchto dvou typů nasazení dovoluje instrumentalistovi použít široký rejstřík odstínů tónu - viz obrázky.

3.  Nasazení farynxem. Zde se používá zadní části jazyka. Užívá se při násobném staccatu. Hráč na žesťové nástroje musí ovládat všechny tři typy nasazení.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

© World copyright by BRASS BULLETIN, P.O.Box 576, CH - 1630, BULLE/Switzerland.

 

S laskavým svolením redakce přeložil pro své žáky Marcel Štroncer. Každá další reprodukce je bez zvláštního svolení redakce zakázána.

 

29.12.1998